vodovody a vodojemy

První zmínka o městském vodovodu je z 1501. Voda byla do města vedena pravděpodobně samospádem v dřevěných rourách Lannovou třídou z rybníka pod Hlinskem. Roku 1548 byl položen vodovodní přivaděč z Krumlovského rybníka do městského pivovaru, který potřeboval ke svému chodu stále více vody a tvořil pro královské město významný zdroj příjmů. Barokní vodovod užitkové vltavské vody z let 1720—1739 zahrnoval vodárenskou věž s vodním kolem využívající vodní síly Vltavy na Lučním jezu, dřevěné roury uložené v hrázi Krumlovského rybníka a v ulicích vnitřního města, olověnou trubní shybku pod Malší, šachty s uzavíracími ventily, Samsonovu kašnu a jednoduché kamenné nádrže na vodu. Vodojem v obci Mokré z 1819 zásoboval okolní usedlosti z výše položeného pramene. Od 1862 došlo ve vnitřním městě k postupné výměně dřevěných rour za kovové potrubí. Po řadě epidemií a hledání vydatného zdroje pitné vody navrhl Friedrich Passini vodovod a vodojem u nedabylského prameniště. Stavba vodovodu pitné vody proběhla 1881—1882 souběžně se zřízením úpravny užitkové vody u rekonstruované vodárenské věže. Dvojí systém zásobování pitnou a užitkovou vodou byl zachován rovných 100 let. Výstavba úpravny vody ve Vidově a vodojemů Staré Hodějovice a Hosín z 1960—1966 v rámci akce Oblastní vodovod České Budějovice umožnila částečné sjednocení obou vodovodů. Pokrytí veškeré potřeby města pouze pitnou vodou umožnila až výstavba vodárenské nádrže Římov 1974—1978 a uvedení do provozu úpravny vody Plav 1981. Tato zařízení spolu s dálkovými řady a vodojemy Včelná, Hosín II a Hlavatce je částí Vodárenské soustavy jižní Čechy, zásobující i Písecko, Strakonicko a Táborsko. Pro potřeby města a okolí byl zřízen vodojem Dubičné a nyní nevyužívaný věžový vodojem Švábův hrádek. V současnosti je městská potřeba vody zhruba z jedné čtvrtiny pokryta odběrem pitné vody ze dvou 300 m hlubokých vrtů a úpravny vody u Hrdějovic (od 2008) a ze dvou vrtů u Nové Vsi u Českých Budějovic (od 2002).