Růžička Arnošt Konstantin

Narodil se v rodině vrchního ředitele tloskovského panství. Absolvoval gymnázium v Praze, 1777—1779 studoval filozofii na pražské univerzitě, poté nastoupil do arcibiskupského semináře v Praze a na univerzitě zahájil pětileté studium teologie. Poslední dva roky své kněžské formace absolvoval v pražském generálním semináři, který vznikl k 1. 11. 1783 namísto zrušeného arcibiskupského učiliště. Jako vynikající student byl jmenován jedním ze čtyř studijních prefektů v semináři a v této funkci působil dva roky. V květnu 1785 byl jmenován prvním vicerektorem latinského generálního semináře ve Lvově a 15. 6. 1785 mu bylo před odjezdem do Lvova uděleno kněžské svěcení pražským světícím biskupem Erasmem Dionýsem Kriegerem (1738—1792). V létě 1787 doprovázel císaře Josefa II. (1741—1790) při jeho cestě na Krym, kde se setkal s ruskou carevnou Kateřinou II. (1729—1796). Císař ho 24. 11. 1787 jmenoval rektorem lvovského generálního semináře. Po zrušení generálních seminářů zůstal v čele lvovského (opět již arcibiskupského) učiliště do listopadu 1791; v prosinci byl penzionován a povolán do Vídně.

Dne 15. 2. 1794 byl Františkem II. (1768—1835) ustanoven sídelním kanovníkem v českobudějovické kapitule, 1. 9. 1794 jej biskup J. P. Schaaffgotsche pověřil funkcí řádného biskupského rádce a přísedícího konzistoře; 12. 10. 1797 se ujal úřadu generálního vikáře českobudějovické diecéze. Dne 18. 6. 1813 byl císařem jmenován světícím biskupem a generálním vikářem ve Lvově, ale s odvoláním na zdravotní důvody tuto nominaci odmítl. Českobudějovickým biskupem jej panovník jmenoval 26. 6. 1815; papežský souhlas byl vydán 8. 3. 1816, biskupské svěcení přijal 25. 8. 1816 v Praze z rukou pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského z Přestavlk a Chlumčan (1749—1830). Intronizován byl 22. 9. 1816 v českobudějovickém kostele svatého Mikuláše.

Velkou péči věnoval biskupskému semináři, pro nějž mj. sestavil nová statuta (1822), která zůstala téměř beze změny v platnosti až do 20. let 20. století; pečoval též o nižší školství a zasloužil se o dostavbu městské nemocnice. Zajímal se též o veřejný život, podporoval různé spolkové aktivity, uměnovědné, sociální, přírodovědné, technické i hospodářské. V roce 1836 se v roli prvního asistenta účastnil v Praze korunovace Ferdinanda V. (1793—1875) českým králem; 1835 byl jmenován skutečným tajným radou. Zastával postoje blízké rakousko-katolické restauraci; zanechal po sobě stabilizovanou diecézi s fungující církevní správou.

Zemřel 18. 3. 1845 po dlouhé nemoci, 22. 3. 1845 byl pohřben v biskupské hrobce na českobudějovickém staroměstském hřbitově u kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele. Většinu svého jmění odkázal biskupskému semináři, jakož i charitativním a zdravotnickým institucím.