gestapo

Do Českých Budějovic vtrhlo gestapo 15. 3. 1939 kolem šesté hodiny ranní společně s příslušníky kriminální policie (Kriminalpolizei, Kripo) a bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst, SD) v rámci tzv. Einsatzkommanda. Prvním sídlem komanda se stala budova Policejního ředitelství na Pražské třídě, jehož archiv byl pro gestapo důležitou kořistí. Po ukončení vojenské správy a zformování vlastní organizační sítě gestapa byla v Českých Budějovicích zřízena venkovní služebna (Dienststelle, později Aussendienststelle), podřízená řídící úřadovně v Praze. Krátce sídlila v bývalé Rechtsově vile v Dukelské ulici a 14. 8. 1939 se přestěhovala do domu bývalého majitele papíren Rudolfa Gellerta (1853—1939) na rohu Lannovy třídy a Štítného ulice. Po zničení budovy při bombardování 24. 3. 1945 se posledním sídlem gestapa stala Hardtmuthova vila. Sídlem Sicherheitsdienst byla Kendeho vila v Otakarově ulici. Reorganizace nacistických bezpečnostních složek na přelomu 1944—1945 spojila gestapo s kriminální policií a českobudějovická úřadovna byla přejmenována na Velitel bezpečnostní policie v Praze, venkovní služebna Budějovice (Der Kommandeur der Sicherheitspolizei in Prag, Aussenstelle Budweis).

Ve funkci velitele služebny v Českých Budějovicích se postupně vystřídali Hubert Ziemer (červen 1939 – říjen 1941), Adolf Fuchs (listopad 1941 – prosinec 1943) a Hans Mohrbeck (prosinec 1943 – květen 1945). Gestapo zaměstnávalo kolem 40 osob, kromě říšských i Němce z Českých Budějovic a okolí, které potřebovalo pro jejich znalost místního prostředí, mentality obyvatelstva a českého jazyka.

Po příchodu do města zahájilo gestapo zatýkání podle předem připravených pátracích listů, které pak byly na místě doplňovány o údaje z dokumentačních materiálů českých úřadů a policie. Získané poznatky byly zpracovávány do kartoték evidujících říši nepřátelské či potenciálně nebezpečné osoby. Významným zdrojem informací byla pro gestapo vlastní síť konfidentů a důvěrníků, které nacházelo zejm. mezi členy Nationalsozialistische deutsche Arbeiterpartei, českými fašisty, vlajkaři, budějovickými Němci a českými kolaboranty. Při výslechu používalo budějovické gestapo kromě represivních metod i metodu tzv. zostřeného výslechu s celou škálou brutalit (bití důtkami či gumovou hadicí, kopání, svazování do kozelce, vzájemné bití vězňů aj.). Po dobu vazby byli zatčení vězněni v prvním patře krajské věznice, kde 18 cel samovazby a 8 cel společných spadalo pod přímou kompetenci vedoucího služebny. Odtud byli vyšetřovaní po skončení policejní vazby předáváni do pravomoci justice, mnozí však byli bez soudu odesláni do koncentračních táborů.

První obětí teroru ve městě se stal policejní strážmistr František Koranda, zatčený 15. 3. 1939. Později zahynul v koncentračním táboře. V rámci Aktion Gitter (Akce Mříže) od března do května 1939 bylo na Českobudějovicku zatčeno 343 osob. Na podzim na ni navázala další zastrašovací akce Albrecht I. s výsledným počtem 187 zatčených osob v českobudějovickém okrese, z toho 30—40 přímo z města. V červnu 1939 odhalilo gestapo ilegální organizaci Svaz mladých v Kněžských Dvorech a postupně zadrželo 38 jejích členů. Na 47 vysokoškoláků z českobudějovického okresu bylo posláno do koncentračního tábora po akci 17. 11. 1939. V roce 1940 gestapo zaútočilo na ilegální organizaci Národní hnutí pracující mládeže a zatklo 7 jejích funkcionářů. V témž roce se podařilo zlikvidovat i vedení vojenské ilegální skupiny Obrana národa a záhy i organizaci tzv. prstýnkářů. Pod tlakem zatýkání 1940—1942 zanikla také místní skupina Petičního výboru Věrni zůstaneme, nazvaná Národní odboj.

Několika vlnami zatýkání byla ochromována ilegální odbojová činnost komunistů, pozornosti gestapa neunikli ani členové Sokola. Represivní činnost gestapa vyvrcholila v době heydrichiády. První rozsudky smrti byly vykonány 30. 5. 1942 ve sklepě budovy gestapa. Další exekuce prováděli v Táboře, kde bylo zastřeleno 24 občanů Českých Budějovic. V roce 1944 soustředilo gestapo zájem na odbojovou aktivitu hasičů a sledovalo formování Krajového národního výboru.

Začátkem dubna 1945 zahájilo gestapo likvidaci kompromitujících materiálů a evakuaci příslušníků svých rodin. Dne 5. 5. 1945 pracovníci gestapa uprchli společně z Českých Budějovic směrem k šumavskému Záhvozdí, někteří zvolili individuální ústup. K 7. 5. 1945 byla služebna definitivně rozpuštěna a mnozí z příslušníků gestapa se pokusili zachránit na území obsazeném americkou armádou. Řada z nich skončila v internačních táborech, odkud byli vydáni Mimořádnému lidovému soudu v Českých Budějovicích. Rozsudek smrti byl vynesen nad zaměstnanci gestapa z řad českobudějovických Němců Jakubem Koklarem (1902—1947), Otto Richterem (1899—1947), Aloisem Krannlem (1916—1947), Franzem Jiskrou (1911—1947) a říšským Němcem Willy Steinmannem (1909—1947). Jan Wittner (1911—1946) a Robert Steinhauser (1917— asi 1946) spáchali v českobudějovické věznici sebevraždu.