Denkstein Vladimír

Po studiu zeměpisu, historie a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1924—1928) a ve Varšavě a Krakově (1928—1929) působil v letech 1930—1932 jako asistent profesora Vojtěcha Birnbauma (1877—1934) na Ústavu a semináři pro dějiny umění FF UK. Doktorátu filozofie dosáhl roku 1932 díky disertaci o české gotické cihlové architektuře 13. a 14. století. Téhož roku se stal odborným pracovníkem Městského muzea v Českých Budějovicích. Od začátku se zajímal o historické, stavební a umělecké památky ve městě i o sbírky muzea. Psal o nich fundované studie do odborných časopisů i do místních periodik. S ředitelem F. Matoušem spolupracoval na přetváření muzea v ústav na vědecké úrovni. Hlavním předmětem jejich zájmu se stala gotika v jižních Čechách. Výsledkem bylo nejen podstatné rozmnožení muzejního souboru včetně převzetí správy sbírek diecézního muzea a moderní prezentace galerie gotických plastik a deskových maleb, ale i společné autorství publikace Jihočeská gotika (1953). Působení V. Denksteina v českobudějovickém muzeu násilně skončilo 1940, ještě téhož roku však začal pracovat v pražském Národním muzeu. Krátce po vstupu do KSČ v říjnu roku 1945 se pak stal vedoucím oddělení historické archeologie Národního muzea. Do roku 1948 byl jeho zastupujícím ředitelem, mezi lety 1956—1970 ředitelem.

K důležitým Denksteinovým textům, týkajícím se dějin umění krajského města, náleží práce o stavebním vývoji dominikánského konventu (1933), dále stať Podíl Č. Budějovic na díle A. Maulbertsche (1935), monografická práce o staviteli J. Sandnerovi (1937—1938) či studie o kostelu svatého Mikuláše (1948). V roce 1949 publikoval studii o Panně Marii Rudolfovské, kterou ve 30. letech 20. století nalezl a rozpoznal její hodnotu. Na počátku 60. let pak vyšel Denksteinův text, který shrnuje jeho dlouhodobé úvahy o českobudějovické románské čelence.