Knappové

První zmínky o rodině Knappů ve městě se objevují před polovinou 16. století, později se rodina rozrostla a vytvořila několik rodových větví. Knappové se většinou zabývali jirchářským, příp. koželužským řemeslem, často vystupují jako majitelé domů v České ulici: 1717—1731 patřil Matěji Knappovi dům č. 34, Petr Knapp koupil 1719 dům č. 10, k němuž Lorenz Knapp přikoupil 1761 sousední objekt č. 12 (1773 získal i dům č. 20) a Josef Franz Knapp 1798 ještě dům v České ulici č. 8. Albert Knapp se stal 1748 držitelem protějšího domu č. 7, který byl později spojen s objektem č. 9, přikoupeným 1774. Adalbert Franz Knapp koupil 1798 dům U Zlaté hvězdy na náměstí Přemysla Otakara II. č. 23—24, který zůstal v majetku rodiny do 1910.

V 19. století existovalo zhruba 7 hlavních větví rodu Knappů; jedna z nich vymřela po mužské linii Kajetánem Knappem (1807—1861), jenž byl v letech 1858—1861 prezidentem Obchodní a živnostenské komory. Podobně vymřela i větev Augusta Knappa (1810—1884), jenž vlastnil továrnu na kůže a 1850—1861 a 1865—1876 zasedal v městském zastupitelstvu. Nejpočetnější rodová větev sídlila v domech v České ulici č. 8—10. Také její příslušník Heinrich Knapp (1826—1889) byl majitelem továrny na kůže, zasedal 1869—1873 v městském zastupitelstvu a 1873—1889 v městské radě, dále ve výboru Městské spořitelny a správní radě Měšťanského pivovaru. Obdržel titul čestného člena spolku válečných veteránů. Jeho synu Heinrichu Knappovi (1859—1932) náležel dvůr čp. 1 ve Čtyřech Dvorech, kde od 1905 trvale žil Franz Wenzel Knapp (1849—1908). Ten pocházel z větve obývající sousední dům Česká č. 12. Patrně jako poslední člen rodu vykonával tradiční jirchářské řemeslo a za svou 25 let trvající záslužnou činnost ve spolku ostrostřelců byl jmenován jejich čestným hejtmanem. Jeho syn Leopold Knapp (1887—1977) se stal hudebním skladatelem. Po druhé světové válce nebyl zahrnut do odsunu Němců a strávil zbytek života v Římově.

Obchodník Adalbert Franz Knapp (1804—1888), který bydlel na náměstí Přemysla Otakara II. č. 23—24, byl 1848—1849 důstojníkem českobudějovické Národní gardy, podobně jako Anton Ignaz Knapp nebo Vinzenz Knapp (1806—1866); V. Knapp se v září 1848 stal rovněž členem prozatímního měšťanského výboru a 1850—1865 městským zastupitelem. Jeho syn, lékárník Karel Knapp (1851—1904), byl později předsedou dozorčí rady Českého akciového pivovaru (Budějovický Budvar). Friedrich Knapp (1847—1913), jehož rodina bydlela ve Štítného ulici č. 15, vlastnil cihelny. Mezi nejvýznamnější členy rodu patřil Josef Knapp (1831—1909), který žil ve vlastním domě na náměstí Přemysla Otakara II. č. 6. Roku 1873 se stal velitelem ostrostřelců a za zásluhy o zřízení nové střelnice na Střeleckém ostrově 1875 byl jmenován čestným velitelem. Zasedal 1873—1891 v městském zastupitelstvu a 1891—1907 v městské radě, byl čestným členem spolku veteránů a dalších korporací, držitelem Zlatého záslužného kříže s korunou, rytířem papežského Řádu svatého Řehoře Většího a bylo mu uděleno čestné občanství Českých Budějovic. Podle něj dostala 1875 jméno Knappova ulice (Chelčického ulice). Také Josefův syn August Knapp (1861—1938) byl ostrostřelecký důstojník, od 1907 velitel, 1907—1918 zasedal v městském zastupitelstvu.

Zatímco Knappové původně vlastnili domy převážně v centru Českých Budějovic, začali po pol. 19. století nakupovat nemovitosti a rozsáhlé pozemky na předměstích, kam se také stěhovali. Byli spřízněni s českobudějovickými rodinami Schnarcherů, Stotzkých, Taschků, Kailů, von Herminenthal, Eggerthů, ale výjimkou nebyly ani vzájemné sňatky mezi členy jednotlivých větví rodu Knappů.

V Českých Budějovicích se usadilo několik stejnojmenných rodin, které však neměly s českobudějovickými Knappy příbuzenské vazby. Šlo většinou o úředníky, drobné řemeslníky nebo dělníky. Někteří členové rodu Knappů se ve 2. pol. 19. století a ve větší míře potom v období První republiky odstěhovali do Rakouska nebo jiných částí bývalé monarchie, Německa, Švýcarska, příp. do Prahy. Řada příslušníků rodu Knappů byla po druhé světové válce společně s ostatními obyvateli německé národnosti odsunuta, bývalý majetek Knappů přešel 1946—1947 pod národní správu. Někteří Knappové jsou pohřbeni na staroměstském hřbitově, další na hřbitově svaté Otýlie, rodina F. Knappa má hrobku na hřbitově v Mladém.