hostince

Existence prvních výčepů piva byla spjata s činností právovárečných měšťanů, kteří čepovali pivo z povolené várky ve svých domech, označených přechodně chmelovým věncem. Výčep byl v provozu jen do vyčerpání zásoby, pak se přestěhoval podle stanoveného pořadí do dalšího domu, jehož majitel využil svého práva. Současně mohly být otevřeny jen dvě šenkovny piva v každé ze čtyř městských čtvrtí. Na jejich řádný chod dohlížely většinou manželky nákladníků nebo najaté síly, protože měšťané se museli věnovat svému řemeslu či obchodu. Jako hostinské místnosti sloužily domovní mázhauzy vybavené stoly a lavicemi, pivní sudy byly uloženy ve sklepě. Málo hodnotná piva se směla prodávat jen za sníženou cenu. Kvalita nápojů, poctivost hostinských a celkové prostředí měly již tehdy vliv na návštěvnost jednotlivých výčepů. Nejoblíbenější se pak měnily v hospody se stálým provozem, v nichž se nalévalo také víno, dovážené v nemalém množství z Rakouska. Od 14. století vznikaly zájezdní hostince.

Střídání výčepů piva v právovárečných domech podle pořadí se udrželo do 17. století, pak pro stoupající výrobní náklady postupně zanikalo. Roku 1703 zůstávalo v provozu jen 10 stálých hospod a 13 domácích výčepen v domech sládků. V 19. století s narůstajícím počtem obyvatel hostinců ve městě přibývalo, 1839 jich bylo 61 a v následujících letech k nim připojily další, zejm. na nových předměstích. Hostince byly rozloženy tak, aby si příliš nekonkurovaly. Původně počítaly se stálými hosty z nejbližšího okolí bez ohledu na jejich sociální složení, ale v průběhu doby začalo docházet k diferenciaci. Někteří hosté si vybírali hostince podle vzdálenosti, jiní podle chuti čepovaného piva nebo možnosti příjemně se pobavit.

Tak se začaly odlišovat hlučné hospody, v nichž se především pilo pivo a hrály karty, od klidnějších, kde bylo možné se najíst, přečíst noviny a v rozhovorech se známými vyslechnout nejrůznější novinky. Některé podniky se snažily získat hosty obojího druhu a měly pro ně oddělené a přiměřeně zařízené místnosti. Ve větších restauracích vznikaly taneční sály, kde se konaly jednak plesy, maškarní bály a taneční zábavy, jednak koncertní produkce a přednášky (U Milleretů, později s názvem U Hromádků, Česká beseda, Německý dům aj.), ale i představení putovních společností a divadelních ochotníků (Alžír, Na Rychtě). V malých hospodách se pro zábavu hostů hrála loutková divadla. V řadě hostinců se scházeli členové místních spolků a později politických stran k pravidelným schůzím (Česká beseda, Katolická jednota, Německý dům apod.).

V 2. pol. 19. století docházelo k vyhraněnému rozdělení pohostinství na podniky české a německé, navštěvované hosty jedné národnosti a zásobované pivem buď z Měšťanského pivovaru nebo Českého akciového pivovaru (Budějovický Budvar), založeného 1895.

Roku 1898 bylo ve městě 35 pohostinství považovaných za české podniky. Rozpoznávaly se podle firem a názvů. Většinou byly pojmenovány podle svých majitelů nebo nájemců (U Brabců, U Coufalů, U Fošumů, U Hromádků, U Českého Němce) a spolu s hostinskými se měnily. Proto vznikala neutrální označení podobná domovním znamením (U Basy, U Bílého anděla, U Černého koníčka, U Červeného srdce, U Zlaté hvězdy) nebo podle měst (U Města Prahy, U Města Krumlova, U Města Písku, U Města Tábora). Některá pojmenování byla vytvořena podle polohy hostince (Na Pěkné vyhlídce, U Zastávky, Na Růžku, Na Sadech). Bylo důležité, že již 1898 patřily k českým podnikům i velké hotely U Zlatého slunce a U Tří kohoutů. Německých podniků čepujících pivo z Měšťanského pivovaru bylo méně (U Milleretů, U Tří korun, Německý dům, hotel Zvon, pivnice Metropol, hostinec U Jelena a další). K zpestření nabídky se v některých hostincích čepovalo pivo z pivovarů v Třeboni (Třeboňská pivnice, U Černého koníčka), Protivíně (U Srdíčka, U Sarajeva, U Anděla, V Jirsíkově, Protivínská pivnice) nebo v Plavnici (Na Staré poště, U Tetřeva).

V době, kdy ještě neexistovala kina, nabízely hostince jeden z mála zdrojů zábavy a jejich návštěva se stala pravidelným zvykem pro obyvatelstvo různých společenských vrstev. Tzv. honorace, obchodníci, úředníci, důstojníci, se scházela v místních hotelech a velkých restauracích, příslušníci středních vrstev v restauracích a dobře zavedených hostinců, řemeslníci a dělníci porůznu v hospodách, pro nejchudší byly k dispozici nálevny laciných kořalek.

Za příznivého počasí hosté i s rodinami vyhledávali posezení ve stinných zahradách (Tivoli, Beseda, Pivovarská zahrada) nebo dávali přednost návštěvě výletních restaurací na okraji města či v přilehlých obcích (U Slovanské lípy, Švábův Hrádek, U Hada). V průběhu doby přibývaly nové hostince (Na Posledním groši, U Hroznu, U Karla IV., Česká chalupa, U Kapra, Port Artur), staré názvy zanikaly nebo se měnily podle jména nového majitele. Vznik ČSR roku 1918 se odrazil v aktuálních označeních (U Čechoslovana, U Veselého legionáře, U Slovanů). Některé hostince lákaly hosty svými kuriózními názvy (Na Severní točně, U Božího oka, Za Větrem, V Sákristii, U Šedivého osla).

V době druhé světové války část českobudějovických hostinců zanikla pro nedostačující zásobování pivem a úbytek hostů. K ještě větším změnám došlo po 1945. Některé hostince zanikly v důsledku konfiskací nebo znárodňování (U Jelena, U Zlatého beránka, U Černého vola, U Zelené ratolesti, U Brabců, Beseda), další byly demolovány v souvislosti s přestavbami předměstí (Na Staré poště, U Bílé růže, Metropol, Na Šlejferně, U Zlaté husy, U Modré hvězdy, U Slovanů). Vzniklo několik nových hostinců v památkově upravených historických objektech uvnitř města (např. Masné krámy, hotel Malý pivovar). Další nové hostince a restaurace vznikaly v oblastech s poválečnou, především panelovou výstavbou (na Lidické třídě restaurace Regina, na Pražské třídě Perla a hotel Gomel, U Lokomotivy, restaurace v Domě kultury ROH, Salaš v areálu Výstaviště) a zejm. na sídlištích Pařížská komuna (restaurace Malý a Velký Juvel), Vltava (restaurace Vltava), Vítězný Únor (Na cvičišti, Jiskra, restaurace a vinárna Džbán) a Máj (restaurace v hotelu Máj). V období mezi 1945 a 1989 došlo v hostincích k omezení sortimentu piv, když se ve městě uplatňovala především piva místní (Budvar, Samson). Výjimečně byla čepována piva jihočeská, třeboňské (hostinec U Černého koníčka), protivínské, a pivo plzeňské (pivnice U Tří korun). Z hostinců se vytratila pestrost interiérů. Uniformita se týkala i hostů, což souviselo s politickými změnami po roce 1948.

Velké množství hostinců bylo otevřeno ve městě po roce 1989. Některé byly obnoveny v objektech, kde se hostince kdysi nacházely, např. Beseda, U Zelené ratolesti, U Třech sedláků, restaurace Budějovického Budvaru. Jiné hostince ukončily svoji činnost např. U Železné panny, hotel Slunce, Regina, hotel Máj, Rychta, Budvarka. V důsledku silné konkurence vznikly četné stylové hostince vyhlášené specifickou atmosférou a kvalitní kuchyní jako U Alchymisty, U Berana, Bounty, Nautilus, Krajinská 27, Ameno, Citro. Na konci roku 1999 bylo ve městě v provozu na 236 hostinců, restaurací a dalších pohostinských zařízení, nepočítaje v to hotely, penziony a jiné objekty sloužící k ubytování.