Máj

Autorem původního urbanistického řešení sídliště Máj s asi 4 500 byty byl Jindřich Rybák (1929—2006), později O. Kubík a Karel Zuska (* 1954). Stavělo se v 80. letech 20. století, v dalších desitiletích výstavba s přestávkami pokračovala na volných plochách. Podle sčítání lidu, domů a bytů 1991 zde v 4 640 bytech žilo 12 481 obyvatel; k roku 2001 již v 6 631 bytech 17 733 obyvatel; k roku 2011 v 6 097 bytech 16 106 trvale (15 355 obvykle) bydlících obyvatel; k roku 2021 pak v 7 181 bytech žilo 14 784 obyvatel.

Původní ideou bylo navázání na les a prorůstání zeleně do sídliště. Záměr však byl značně narušen tlakem státních orgánů na zahušťování zástavby. Z důvodů úspor nákladů byla i součást nedobudovaného městského okruhu v podobě hlavní čtyřpruhové komunikace, navrhovaná původně v zářezu, realizována na terénu. Systém zastavění již nebyl řádkový, ale blokový, v polouzavřených osmipodlažních blocích tvaru U, doplněných volně stojícími domy o třinácti podlažích. Uvnitř některých bloků vlivem velké výšky budov a nahromadění parkujících automobilů panuje nevlídné prostředí. Citelný je nedostatek parkovacích a garážovacích míst. Po 1995 pokračovala výstavba bytů, hromadných garáží a některých objektů občanské vybavenosti na plochách mezi ulicí Milady Horákové a Větrnou a podél Branišovské ulice v blízkosti lesa Bor. Mezi ulicemi Antonína Barcala a Branišovskou ulicí a západně od Větrné ulice bylo sídliště Máj-jih postupně rozšířeno o areál obchodní vybavenosti a individuálně řešené bodové bytové domy. Rok po vypuknutí otevřeného konfliktu s romskou částí obyvatel 2013 byl zahájen provoz v nové budově Komunitního centra Máj.
Na jaře 2018 byla otevřena komunikace spojující sídliště Máj a Vltava, jedna z největších dopravních staveb v intravilánu města.