letecké opravny

Útvar Českobudějovických vojskových leteckých opraven na letišti v Plané se začal formovat 16. 6. 1945 v dílně po německé firmě Leichtbau. Nejnutnější vybavení pracoviště vojáci získali z plzeňských trofejních skladů, ostatní postupně zhotovili sami. Opravovaly se zde letouny Spitfire MK-IX, Messerschmitt Bf-109, Arado Ar-96 a C-104, křídla, nádrže, podvozky, prováděly se výměny motorů a klempířské práce. Během přestavby vzletové a přistávací dráhy vojenského letiště v Plané na parametry proudové techniky 1949—1952 opravny zajišťovaly servis automobilní techniky, po dokončení modernizace byl útvar rozdělen na opravny automobilní a letecké. Nová technika proudových stíhacích letounů MiG-15 si 1953 vyžádala přeškolování pracovníků, nábor skupiny zbrojířů, motorářů, elektro specialistů, radistů a zámečníků. Rozvíjela se vlastní výroba, např. zařízení pro velitelská stanoviště útvarů a divizí, od 1954 zástavby radiostanic do Ar-96 a zařízení pro lokalizace letadel. Zpočátku ještě v polních podmínkách se opravny 1955 zaměřily na servis MiG-15 a jejich střední revize. V roce 1959 bylo provedeno na 40 revizí, současně zde od října, s rozšířením flotily protivzdušné obrany státu, započaly opravy letounů MiG-17. Renomé opravnám přineslo zabudování palubního radiolokátoru do MiG-15UTI podle vlastního projektu v roce 1960, úspěšná byla také modifikace MiG-17 a MiG-19 S na dvoumístné verze pro potřeby výcviku, neboť letadla tohoto typu cvičnou verzi neměla. Za dosažené výsledky udělil velitel letectva opravně standartu Nejlepší letecká opravna. 

V období 1961—1964 proběhla modernizace opravny a přeškolování pracovníků na nadzvuková letadla MiG-19 a MiG-21. Od 1965 byly již nepostačující prostory rozšířeny o novou infrastrukturu. Hlavní program tvořily práce na stíhačkách typu MiG-21. Prestižní událostí se stala 1966—1968 výroba dvou exemplářů umělého srdce, tzv. Debackeyovy pumpy pro Ústřední vojenskou nemocnici v Praze, sloužících k zajištění mimotělního oběhu krve během operace srdce. Pro potřeby leteckých opraven byly 1970 přestavěny a modernizovány automobilové dílny PRAGA. Nové provozní zařízení a přeškolení pracovníků si vyžádalo vyzbrojení československého letectva koncem 70. let letouny MiG-23. Při modernizaci automobilových dílen PRAGA v 1. pol. 80 let byl v areálu pro skladování automobilní techniky vystavěn nový přístřešek ESA. Ve 2. pol. 80. let se na výrobní program opraváren s dalším přeškolením personálu zařadil i nový typ letounu Aero L-39 Albatros. 
S pádem komunistického režimu v roce 1989 a přestavbou ozbrojených sil se počátkem 90. let zastavily rozsáhlé rekonstrukce přidělených prostor opravny. Podřízenost letecké opravárenské základny přešla na konci 1994 pod opravnu RTZ Bechyně. Novým úkolem opraváren se stalo provádění servisních prací na letištních zařízeních, přívodních radiotechnických majácích a vybraných prostředcích věží řízení letového provozu. Období 2000—2005 bylo spojeno s rozsáhlými organizačními změnami. Opravna prováděla předepsané práce na letounech L-39, MiG-21 a MiG-23, ale opravárenská činnost byla postupně omezována a opravárenská základna se stále více zaměřovala pouze na provoz letiště spojený se zabezpečováním letů. Posledním letem MiG-23 ev. č. 4666 dne 26. 10. 2000 skončilo provozování tohoto typu stíhacích letounů v letectvu ČR. Snižování počtu oprav k roku 2003 ukončilo předepsané práce a tím i užívání hangáru bývalého technického oddělení. Činnost letecké opravárenské základny byla ke dni 31. 12. 2005 ukončena.