Kněžská ulice

Vznikla 1875 sloučením několika samostatných ulic. Název Kněžská ulice nesl původně pouze úsek od Kanovnické ulice k Prašné věži v severní části opevnění města.

Stavební vývoj Kněžské ulice je v mnoha ohledech zvláštní. Od 13. století musela být respektována rozlehlá plocha městského hřbitova kolem kostela svatého Mikuláše a průběh Hradební ulice, do které ústily zadní části parcel. Vznikla tak městiště o velice rozdílné hloubce, přičemž nejkratší ležela na severní straně Kněžské ulice Na jejím styku s Hradební ulicí postupně vyrostl blok drobnější zástavby, tzv. Špalíček.

Nejdelší parcely ležely naproti hřbitovu a směrem k ulici Karla IV. Zastavování jednotlivých parcel probíhalo postupně. Od 14. století přibývaly kamenné domy, jejichž majiteli nebyli pouze měšťané, ale i duchovní od farního kostela svatého Mikuláše. Během 15. století se počet domů zejm. podél jejího východního okraje zvýšil. U některých je znám zvláštní přístup k vodě tzv. vodními vrátky z Hradební ulice, do které ústily zadní části protáhlých parcel. Uliční průčelí domů byla obohacena o podloubí. Zástavba končila u hradební věže Mandy, pojmenované podle tradice po lazebnici Mandě (Magdaleně), která v domě vedle ní provozovala 1433—1443 lázně.

Šestnácté století bylo ve znamení rozsáhlých stavebních úprav již stojících objektů, současně se však začaly oddělovat zadní části některých parcel a byly na nich zakládány nové domy. O tom, že přestavby původních gotických domů byly realizovány velkoryse, nejlépe vypovídají zbytky dochovaných renesančních interiérů a fasád, jejichž působivost je založena především na sgrafitové výzdobě. K nejranějším příkladům užití sgrafita v rámci celého města patří Kneisslův dům. Na konci 16. století postihl město požár, kterému padla za oběť i řada domů v Kněžské ulici V sutinách zůstaly do 1614, kdy byly vykoupeny pro stavbu nově založeného kapucínského konventu u kostela svaté Anny. Začlenění rozsáhlého areálu konventních budov a kostela představuje nejrozsáhlejší zásah do zástavby Kněžské ulice za celou dobu existence města. Odrazilo se také v pojmenování přilehlé části Kněžské ulice Kapucínská ulice (Kapuzinergasse).

V 3. desetiletí 18. století byla vystavěna u kostela svatého Mikuláše kaple Smrtelných úzkostí Páně. Asi ve stejné době byla po odkoupení domu na rohu Kněžské ulice a ulice Karla IV. zahájena stavba Malého pivovaru; podle něho byl jižní konec Kněžské ulice nazýván Pivovarská ulice. V roce 1784 bylo zrušeno užívání hřbitova u kostela svatého Mikuláše.

V průběhu 19. a 20. století došlo kromě částečných úprav některých objektů (nejrozsáhlejší byla klasicistní přestavba kapucínského konventu na biskupský seminář, dnes Teologickou fakultu Jihočeské univerzity) k výstavbě nových budov. Realizovala se po předchozí demolici starší zástavby (1867 novorenesanční budova školy na nároží Kněžské ulice a Kanovnické ulice, 1904 zbořena věž Manda).

Na nároží Kněžské ulice a ulice Na Mlýnské stoce se 1918 v kavárně U Volbrechtů ustavil Národní výbor.