Jihočeský divadelní festival

Autory myšlenky pořádat letní divadelní festivaly byli režisér K. Konstantin a scénograf J. Brehms, kteří zvolili jako hlavní dějiště zámecký areál Českého Krumlova. První inscenací, uvedenou v zahradě krumlovského zámku před Bellarií, byl Večer tříkrálový W. Shakespeara 14. 7. 1947. Druhý ročník Jihočeského divadelního festivalu se zde konal 1948 uvedením děl A. Jiráska Lucerna, W. Shakespeara Kupec benátský a Sen noci svatojánské na schodišti kaskádové fontány. Po 10 letech obnovil a dotvořil myšlenku konání Jihočeského divadelního festivalu v Českém Krumlově O. Haas. Festival zahájil představením Ztracená tvář G. Weisenborna na historicky prvním otáčivém hledišti 9. 6. 1958. Poprvé po šedesátileté odmlce se hrálo v barokním divadle krumlovského zámku. V československé premiéře tu byla uvedena opera Signor Kartáč G. Rossiniho. Od 1958 byl Jihočeský divadelní festival pořádán každoročně. V následujících dvaceti letech se hrálo také na druhém nádvoří zámku, v zimní a letní jízdárně a maškarním sále, poté již téměř výhradně jen před otáčivým hledištěm. Doba trvání festivalu se prodlužovala, uvádělo se více titulů, též operní a baletní inscenace, od 2005 pravidelně i inscenace pro děti. Mezi divácky nejúspěšnější patřily Lucerna A. Jiráska, Radúz a Mahulena J. Zeyera, komedie W. Shakespeara a Strakonický dudák J. K. Tyla. Přímo pro krumlovskou přírodní scénu napsali hry Kráska a zvíře F. Hrubín a Krumlovská romance F. Kožík. V průběhu dalších let vznikly např. adaptace Tří mušketýrů, Robina Hooda, Dekameronu a původní hra Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em) autorů Olgy Šubrtové a Martina Glasera (* 1974).

V období 1959—1960 dostalo otáčivé hlediště novou podobu. Zásadní rekonstrukce točny proběhla 1966—1967, menší úpravy se prováděly do 1985. Autorem všech variant otáčivého hlediště byl J. Brehms. Pro havarijní stav točny se Jihočeské divadlo od 1981 orientovalo na hraní v přírodním amfiteátru v Trocnově, opera také v maškarním sále krumlovského zámku. Před uzavřením točny 1988 průměrný počet představení za rok činil 74, průměrná roční návštěvnost byla 62 tisíc diváků.

V roce 1989 započala výstavba nové točny podle návrhu Vladimíra Landy (1927—2012), která byla dokončena zároveň s opravou rokokové Bellarie (1993). Provozovatelem se stala agentura Panta Rhei. První představení Venkovské zpěvačky V. Fioravantiho se uskutečnilo 2. 7. 1993. Od 1994 se stalo provozovatelem otáčivého hlediště Jihočeské divadlo, zařízení točny patří do majetku Města České Budějovice. Šéf opery Milan Kaňák (*1955) obnovil operní inscenace na otáčivém hledišti v Českém Krumlově (G. Verdi: Rigoletto 1995 a 2002, režie Jan Kačer (*1936); A. Dvořák: Rusalka 1997, režie Jana Kališová (*1956) a J. Průdek 2005, Jiří Heřman 2014; G. Verdi: Síla osudu, režie: J. Průdek 2008; W. A. Mozart: Don Giovanni; režie J. Menzel, 2010). Prestiž této unikátní plenérové scény podtrhuje i hostování špičkových  zahraničních umělců (např. sólisté Metropolitní opery v New Yorku, San Francisco Opera, Toronto Opera Company). Z baletních produkcí byly uvedeny např. Ch. A. Adam: Giselle, R. Ščedrin: Carmen, P. I. Čajkovskij: Labutí jezero v choreografii Libuše Králové (*1948) a po roce 2010 inscenace choreografa Attily Egerháziho (*1964) Sen noci svatojánské, Romeo a Julie či Carmen. V činohře byly významné režie J. Menzela (Sen noci svatojánské 1994, Veselé paničky windsorské 1999 a Sluha dvou pánů 2007), J. Kačera (Bouře 1997), adaptace Babičky B. Němcové (2005) v režii Ivo Krobota (*1948), stejně jako shakespearovská komedie Davida Radoka (*1954) Jak se vám líbí (2011). Od 90. let 20. století se označení Jihočeský divadelní festival pro letní představení před otáčivým hledištěm již nepoužívá.