trhy

České Budějovice získaly právo pořádat každoročně výroční trhy od Karla IV. (1316—1378) listinou z 4. 5. 1351. Byl stanoven hned po Letnicích (7. neděle po Velikonocích) na dobu 14 dnů a měl se řídit podle práva Starého Města pražského. Konal se na Rynku, na němž do 1364 stávaly masné krámy, chlebné lavice a další stavení. K stanovenému termínu trhu se sjížděli do města řemeslníci a obchodníci z blízkých i vzdálených měst se svým zbožím, aby je na pronajatých stáncích vystavili k prodeji. Začátek trhu byl ohlášen vyvěšením praporce. Po dobu jeho trvání požívali cizí účastníci zvláštní ochrany, měli zajištěnu osobní bezpečnost a nesměli být obstavováni kvůli dluhům měšťanů ze svého města. Kladem trhů bylo rozšíření nabídky výrobků všeho druhu často výrazně hodnotnějších, než mohli nabídnout místní řemeslníci. Ti tak získávali cenné podněty pro zkvalitnění vlastní práce. Užitek měli také majitelé zájezdních hostinců a další měšťané, kteří poskytovali příchozím ubytování a stravu. Do městské pokladny plynuly příjmy z poplatků od trhovců a z cel ze zboží. Výroční trhy proto měly pro hospodářský rozvoj Českých Budějovic velký význam. Jejich konání mohla ohrozit jen morová epidemie nebo akutní vojenské nebezpečí. V tu dobu již existovaly i trhy specializované; 1371 byla poprvé zmíněna Svinská ulice, vicus scropharum (Plachého ulice), v níž bylo tržiště prasat.

Na žádost představitelů města král Ladislav Pohrobek (1440—1457) 16. 8. 1455 městu udělil právo pořádat další trh v neděli po svatém Františku vyznavači (4. 10.) a v následujících 14 dnech. Konání dvou trhů (teplého a studeného) se udrželo až do 1610, kdy císař Rudolf II. (1552—1612) povolil městu třetí trh na pondělí po Třech králích. Právo pořádat čtvrtý trh v pondělí po Narození Panny Marie (8. 9.) udělila 1749 Marie Terezie (1717—1780) současně s povolením trhu na dobytek ve střední části Hroznové ulice.

Výroční trhy se vždy stávaly hospodářskou i společenskou událostí. Město při nich bylo zaplněno prodávajícími a zájemci o zboží, ale přicházeli také zvědavci, které lákal trhový ruch, kočovní komedianti, kejklíři a další atrakce. Veřejně na trzích ordinovali i zubní a oční lékaři a pokoutní ranhojiči. Nahromadění lidí využívali kapsáři a zloději, takže pořádek musela zajišťovat ozbrojená pohotovost. Obyvatelé města měli možnost pořizovat menší nákupy na týdenních trzích ve čtvrtek a sobotu, kam přijížděli se zemědělskými produkty, zeleninou, drůbeží a drobným zvířectvem prodejci z okolních vsí. Obchodu s ovocem bylo vyhrazeno prostranství u Černé věže před děkanstvím. Patrně od přelomu 18. a 19. století začaly být konány trhy rovněž na Piaristickém náměstí, tedy na bývalém hřbitově u dominikánského konventu, kde se tradice jako na jediném místě udržela dodnes – trhy zde probíhají pravidelně každý čtvrtek a sobotu dopoledne.

V průběhu doby se charakter trhů pozvolna měnil. Zatímco dříve byly zaměřeny především na městské zákazníky, od konce 18. století postupně přibývali zájemci z venkova. Trhovci se začali přizpůsobovat jejich potřebám a finančním možnostem, což se odráželo i v kvalitě nabízeného zboží, které se stávalo v užívaném smyslu slova jarmarečním. Trhy byly pro mnoho venkovských rodin hlavní příležitostí k nákupu nejen šatstva, obuvi a dalších potřeb pro domácnost a hospodářství, ale i různých zbytných drobností, např. módních předmětů, na skle malovaných světců, oblíbených kramářských písniček a jarmarečních tisků, pro děti pak uzenek nebo perníků. Roku 1839 se prodávaly v 40 obchodech, 60 boudách, 600 stáncích nejrůznější druhy zboží včetně hodin, knih a obrazů. Zájem kupujících byl značný, a proto se na přelomu 19. a 20. století v Českých Budějovicích konaly trhy každý měsíc. V lednu v pondělí po Třech králích, v únoru 2. čtvrtek, v březnu a dubnu vždy 3. čtvrtek, v květnu 2. čtvrtek, v červnu v pondělí po Božím Těle, v červenci 3. a v srpnu 2. čtvrtek, v září v pondělí po Narození Panny Marie, v říjnu 2. čtvrtek, v listopadu na svatého Martina a v prosinci 2. čtvrtek. Vedle náměstí Přemysla Otakara II. sloužilo jako tržiště prostranství v místech stávajícího autobusového nádraží pro koňské trhy, skot a píce se prodávaly na Dobytčím trhu (Senovážné náměstí).

Zvláštní formou trhu byl podomní obchod, představovaný hokynářkami a převážně židovskými vetešníky. Později se trhová praxe opět vrátila ke 4 výročním trhům, ale jejich význam byl postupně zatlačován rozvojem sítě specializovaných obchodů.

Z původní tradice se do 21. století dochoval stánkový prodej zemědělských výpěstků na Piaristickém náměstí a trhy či jarmarky na náměstí Přemysla Otakara II., které se odbývají v čase obvyklých křesťanských svátků.