Dvořák František

Absolvent reálného gymnázia v Českých Budějovicích a samouk, jenž se během 2. poloviny 60. let 20. století zúčastňoval přednášek Jána Šmoka (1921—1997), pořádaných v Československu pro amatérské fotografy. Po krátkém zaměstnání na pozici statika ve Stavoprojektu absolvoval tříletý vojenský výcvik v poddůstojnické škole. V roce 1956 nastoupil jako propagační grafik do tužkárny Koh-i-noor Hardtmuth n. p. v Českých Budějovicích, kde po změně na technickou pozici setrval až do své smrti. Člen Svazu československých výtvarných umělců, Svazu českých fotografů a fotografické skupiny Fotos.

Dvořákovo fotografické dílo lze v zásadě rozdělit do dvou okruhů, na volnou a zakázkovou tvorbu. Prvně byly jeho fotografie publikovány v knize Jak zpívá racek (1962), nejvýznamnějším publikovaným souborem Dvořákovy volné tvorby je kniha České Budějovice zblízka (1965), na jejímž vzniku se částečně podíleli i jiní budějovičtí fotoamatéři. Náklad vyrobené, dodnes vysoce oceňované knihy, jejíž vydání bylo zamýšleno k oslavám výročí založení krajského města, se ovšem na poslední chvíli z ideologických důvodů nedostal k veřejnosti oficiálně. Od konce 60. do poloviny 70. let 20. století se pak Dvořák věnoval tvorbě minimálně sedmi lepených autorských knih, které se nacházejí v majetku rodiny a lze je považovat za jeden nesporných vrcholů jeho tvorby. Tématicky zahrnují fotografie z cest (Itálie, 1969; Rumunsko, 1974 a Kavkaz, 1983) a žánrové fotografie se silnou poetikou v dobové černobílé vizualitě (Chalupa, 1973; Ztichlé stromy, 1973; Ticho města, 1974 a Černá a bílá, 1974). Jeho volnou tvorbu představují také fotografická zátiší, komponovaná jako plastické koláže.

Dvořákovy snímky do publikací, vytvářených po roce 1970 na základě ideologických zakázek, zdaleka nedosahují výtvarných kvalit volné tvorby, přestože některé z nich jsou pojaty vizuálně originálním způsobem. Vedle brožury Názorná agitace okresu České Budějovice (1973) jsou to především publikace Českobudějovicko. 30 let budování českobudějovického okresu (1976), České Budějovice (1978) a Jihočeským krajem (1980). V závěru života rovněž rozpracoval dokumentaci výstavby Jaderné elektrárny Temelín.

V letech 1962—1986 získal Dvořák řadu cen, např. mezinárodní soutěž Mapový okruh Josefa Sudka, Teplice 1962 (zlatá medaile); Interfoto Praha 1966 (zlatá medaile); Scientia Ars Lumen, Brusel – Lausanne – Paříž 1966 (stříbrná medaile); Toruň 86 (zlatá medaile a Cena UNESCO). Roku 2005 vznikla s podporou Statutárního města České Budějovice myšlenka udělování Ceny Františka Dvořáka za nejlepší expozici roku v Galerii Nahoře. Souhrnné výstavy tvorby Fratniška Dvořáka byly v této galerii uspořádány v letech 2000, 2006 a 2022.