Panská ulice

Původní název ulice byl odvozen od rohového domu na jejím začátku, ve kterém měl stanoviště městský rychtář, zajišťující se svými biřici klid a veřejný pořádek. Později užívaný název Jirchářská ulice připomínal větší počet usedlých jirchářů. Prostor na severním konci Panské ulice byl od poloviny 15. až do 17. století nazýván Tábor, Na Táboře, Auf dem Thabor. V jaké souvislosti toto pojmenování vzniklo, není známo. Vzhled Panské ulice a charakter její zástavby byly určovány od středověku průběhem hlavní městské hradby, které se přizpůsobila i uliční čára. Domy v Panské ulici patřily od vrcholného středověku k těm menším, neměly zpravidla ani další hospodářské zázemí. To se na krátké parcely, sevřené na jedné straně hradební zdí a na druhé uliční čarou, nevešlo. Spolu s odlehlostí od centra města to byl faktor, který snižoval cenu jednotlivých domů. Ta zpravidla ještě i v novověku nepřesahovala 150—200 kop. Blízkosti vody a poloze na okraji města, spolu s nízkou cenou domů odpovídalo i složení obyvatelstva. Převládala zde kožedělná výroba, jirchářství, spotřebovávající značné množství vody. Přístup k ní byl umožněn vodní brankou v blízkosti Rybářské brány nebo Rabenštejnské věže. V Panské ulici je mezi majiteli domů uváděn i mistr ranhojič neboli Schnittarzt, který mohl provádět drobné zákroky v blízkých lázních u kláštera. Odlehlost Panské ulice od hlavního městského dění způsobila, že si podržela starobylý vzhled a osobitou atmosféru, kterou získala zejm. barokními a klasicistními úpravami průčelí domů. Z téhož důvodu se v interiéru domu č. 14 jako v jednom z mála ve městě dochoval v patře pozdněgotický dřevěný srub. Ulice byla 2004 nákladně rekonstruována a předlážděna.