Záložna českobudějovická

Návrh na zřízení Záložny českobudějovické podal 1863 v Besedě českobudějovické statkář Jan Procházka (1811—1879). Oficiálně byla ustavena 17. 4. 1864. V čele správní rady s 62 členy byl Adolf Jungmann (1821—1898), náměstkem byl zvolen A. Vokáč a protektorem se stal biskup J. V. Jirsík. Mezi dlouhodobé starosty patřili později A. Zátka a jeho syn Vlastislav Zátka (1887—1962).

První úřadovna Záložny českobudějovické byla v advokátní kanceláři A. Jungmanna, 1891 zakoupila pro své potřeby Schierův dům na rohu náměstí Přemysla Otakara II. a ulice U Černé věže, přestavěný 1936 ve stylu funkcionalismu.

Celková výše vkladů vykazovala pozvolný růst. Teprve po překonání dlouhodobé hospodářské deprese na konci 80. let 19. století zaznamenal ústav znatelný přísun finančního kapitálu. Roku 1889 dosáhly vklady výše 1 677 000 zlatých. Na počátku 20. století se ústav řadil na 5. místo mezi všemi českými záložnami kapitálovým objemem, který před první světovou válkou vyrostl na 24,5 milionu korun. Mělo je zde uloženo přes 17 tisíc vkladatelů.

Zásluhou finanční prosperity se mohla Záložna českobudějovická podílet na rozvoji místního českého průmyslu, zejm. 1. českobudějovické smaltovny, Českého akciového pivovaru (Budějovický Budvar), Národního podniku (tužkárna), sirkárny, a na podpoře řady kulturních, společenských a jiných veřejně prospěšných podniků. Poskytovala subvence českým spolkům Besedě českobudějovické, Národní jednotě pošumavské, Matici školské a Sokolu, Městské knihovně a Městskému muzeu, pro které zakoupila Eggertovu vilu, ústavu hluchoněmých, podpůrným nadacím či místnímu odboru Červeného kříže.

Během První republiky se začala projevovat závislost Záložny českobudějovické na Živnostenské bance a za druhé světové války zaznamenala v souvislosti s hospodářskými opatřeními v protektorátu finanční pokles. Dne 7. 7. 1948 byla Záložna českobudějovická sloučena s dalšími do jediného ústavu s názvem Okresní spořitelna a záložna v Českých Budějovicích.