Jachnin Boris

Narodil se do rodiny ruského židovského lékaře, který 1921 emigroval do Prahy a 1944 zahynul v Osvětimi. Boris Jachnin onemocněl ve čtyřech letech tuberkulózou kostí a potíže s chůzí měl celý život. Původně se připravoval na dráhu malíře, ale nakonec studoval v letech 1952—1954 na pražské FAMU obor režie. Za svůj studentský film Zloděj na každém rohu byl vyloučen, školu dokončil až 1967 v oboru filmová a televizní věda. Od 1955 žil v Českých Budějovicích. Při Krajském domě osvěty zde v roce 1958 založil filmový klub, který po normalizační přestávce znovu ožil po 1988. V letech 1962—1967 působil v Krajském nakladatelství v Českých Budějovicích, od 1968 Růže. Byl odpovědným redaktorem např. prvotiny Věry Linhartové (* 1938) Meziprůzkum nejblíž uplynulého (1964). Vytvořil také několik koláží pro frontispisy. V 60. letech 20. století vycházely jeho odborné texty v časopise Film a doba, publikoval i v deníku Jihočeská pravda. S Ivanem Pilným (1933—2009) napsal několik her a adaptací pro Jihočeské loutkové divadlo, později Malé divadlo, například Kádrobaret (1962). Byl autorem hry Neviditelný na motivy H. G. Wellse (1966), pro Jihočeské divadlo přepracoval Rajskou komedii Isidora Štoka (1963). 

Za normalizace musel pracovat ve fyzicky náročných dělnických profesích. Po roce 1989 se mohl opět věnovat publikační a pedagogické činnosti. V roce 1990 se podílel na vydání jediného čísla periodika Jihočeská revue. V roce 1991 získal titul kandidáta věd, přednášel na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, Palackého univerzitě v Olomouci a FAMU. 
První odbornou publikací Filmová estetická výchova (1968) zúročil svůj zájem o filmové školství. Pod pseudonymem Jan Grulich vydal v Československém filmovém ústavu monografii Rainer Werner Fassbinder (1987) a pod svým jménem knihy Greta Garbo (1988), Charles Chaplin (1989), Brigitte Bardotová (1989), Jan Procházka (1990) a Jan Werich (1990). Jeho velká monografie Walt Disney (1990) byla první českou publikací o této osobnosti světového filmu.
Psal i beletrii, jeho prvotinou byla básnická sbírka Nahýbejte se z oken (1962) v duchu poezie všedního dne, dále napsal povídkový soubor Na každé cestě leží klíče (1963), pohádkovou knížku Karmelínová lampa (1992) a výbor z povídek, rozhlasových fejetonů, textů z filmové historie a z katalogů výstav Seďte rovně! a jiné texty 1963–2007 (2007). Pro děti napsal opravené pohádky Dědečku, nezlob se! (2010). Podílel se na fotografických knihách F. Dvořáka České Budějovice zblízka (1965) a M. Tůmy České Budějovice: město na cestě (2005). Napsal scénáře k filmovým dokumentům Schillerové, lékaři z Vlašimi (1999) a Vermächtnis von Viktor Schiller (2009) režiséra Martina Skyby. Bohatá byla také jeho spolupráce s Českým rozhlasem. Pětidílné Osudy Borise Jachnina (2004) vysílala stanice Český rozhlas Vltava, psal fejetony pro pořad Kolotoč (1992) a připravil mnoho pořadů pro Český rozhlas České Budějovice.

V roce 2003 ocenila jeho práci Asociace českých filmových klubů výroční Cenou za dlouholetý osobní přínos klubovému hnutí. Od roku 2019 nese jeho jméno Cena Borise Jachnina, kterou uděluje Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu.