Homole

Jméno získala podle zalesněných kopců na severozápadě. Poprvé byla zmiňována 1362. V roce 1379 patřila s 18 lány k rožmberskému majetku, hradu Dívčí Kámen, později k třeboňskému panství. Roku 1610 Petr Vok z Rožmberka (1539—1611) daroval Hlinsko svému komorníkovi Janu Hagenovi ze Švorcpachu († 1676), za něhož se uvádějí v rámci statku Černý Dub. Tehdy zde bylo 20 usedlostí. Po Hagenově smrti přešly dědictvím na syna Jana, který je 1679 odkázal Františku Kořenskému z Terešova na Ostrolovském Újezdě. Jan Lukáš, syn F. Kořenského, Homole prodal 1687 spolu s Černým Dubem a Planou českobudějovické obci. Do 1713 přibyly pouze dvě usedlosti. V majetku města zůstaly Homole do 1850, kdy se staly samosprávní obcí. Roku 1843 zde bylo 41 domů s 226 obyvateli, 1930 124 domů a 674 obyvatel, z čehož 64 domů a 341 obyvatel připadalo na vlastní Homole, 38 domů a 209 obyvatel na místní část Nové Homole, zbytek 22 domů a 124 obyvatel připadal pod Černý dub. Rozhodnutím zastupitelstva obce 1898 byla v Homolích zřízena dvoutřídní škola, která byla od 1922 doplněna o českou školu. Život v místě trvale ovlivnilo letectví, v letech 1932—1937 vzniklo na katastru mezi Homolemi a Planou státní civilní letiště pro smíšený a později vojenský provoz, od 2005 pak Letiště České Budějovice. V roce 1991 je zaznamenáno 223 domů a 748 obyvatel, 2001 251 domů a 827 obyvatel, 2011 zde bylo 425 domů a 1 326 obyvatel, z toho 139 domů a 438 obyvatel připadalo na vlastní Homole. Počet obyvatel obce se v deseti letech téměř zdvojnásobil. V roce 2021 bylo zjištěno 545 domů a 1 676 obyvatel, z toho 164 domů a 524 obyvatel připadalo na vlastní Homole, 279 domů a 902 obyvatel na Nové Homole a 102 domů a 250 obyvatel v Černém Dubu.

Ves Homole vznikla plánovitou středověkou lokací, jejímž dílem je pravidelná a poměrně velká obdélná náves, stoupající prudce k jihu, s navazující záhumenicovou plužinou od všech čtyř stran. Na tomto uspořádání se nic nezměnilo ani později, kdy se ves rozšířila jen o menší počet domů na obou koncích vesnice po severní straně průběžné silnice a krátkou izolovanou ulici za jihovýchodním koutem návsi. V období socialismu vyrostl při východním okraji vsi velký zemědělsko-průmyslový areál (stávající Technicoat, Stavby silnic a železnic) a skupina rodinných domků, jejichž výstavba pokračovala v menší míře i v 90. letech 20. století. Na západním okraji vsi, jižně od školy, byla postavena patrová administrativní budova. Od konce 90. let vyrostlo na severozápadním, jihozápadním a východním okraji vsi několik rodinných domků bungalového typu. Ve východní části obce byl 2005 vystavěn velkoobchod společnosti Proplast, v roce 2014 doplněn o výrobní závod společnosti Sinop, podle projektové studie Atelieru 8000. V západním okraji byl při levé straně silnice otevřen 2017 výrobní závod firmy Stavoklima s.r.o.

Na návsi převažují poměrně drobné štítové domy a sýpky usedlostí, doplněné mladšími, podélně orientovanými usedlostmi, které dominují na východní straně. U domu čp. 1 se zachovala mohutná archaická sýpka, čp. 22 má hodnotnou fasádu z 1871, cenná je i usedlost čp. 24. Uprostřed vyvýšené jižní části návsi stojí drobná novogotická kaple z pol. 19. století se štíhlou vížkou. Původní fasády usedlostí byly v řadě případů modernizovány, přesto však náves jako celek patří k významným památkovým celkům. Narušena byla jen západní část severní strany návsi, kde došlo k demolicím a k výstavbě plechové zemědělské haly.