Hirzo

Poprvé doložen ve 40. letech 13. století na dvoře Václava I. (1205—1253). V listinách z 1241 a 1248 jmenován jako mistr královské kuchyně, magister coquinae. Při vzpouře mladého Přemysla Otakara II. proti otci Václavovi I. zůstal na straně Václavově. Dne 25. 3. 1250 byl poprvé uveden jako purkrabí hradu Zvíkova. V této době Hirzo pravděpodobně dostal od Václava I. mokerský újezd (po osadě Mokrá na Českokrumlovsku) na horní Vltavě, vydělený patrně z královského Boleticka. O tomto Hirzově majetku se lze dovědět z tzv. zakládací listiny kláštera ve Zlaté Koruně z 1263. S jeho jménem souvisí řada významných podniků krále Přemysla Otakara II. v jižních Čechách. V době, kdy byl Hirzo purkrabím na Zvíkově, vyrůstal tamní palác s nádvorním ochozem a kaplí. Huť, která zde pracovala, působila i v nedalekém královském městě Písku. Tam budovala královský hrad, farní a dominikánský kostel, kamenný most přes Otavu atd. Je pravděpodobné, že i na organizování tohoto díla měl Hirzo podíl. Jeho přítomnost v Písku prokazuje královská listina z 12. 5. 1265, v níž je jmenován mezi svědky. Evidentně je doložen jeho podíl na založení města Českých Budějovic. Registr Václava Březana dokládá, že se Hirzo podílel i na vzniku opatství cisterciáků ve Zlaté Koruně. Za své návštěvy Písku potvrdil Přemysl Otakar II. dne 27. 3. 1266 Hirzův dar klášteru ve Zlaté Koruně.

Hirzo byl pohřben v kapitulní síni zlatokorunského kláštera. Později byl jeho náhrobek osazen v boční lodi tamního chrámu.