Klapálek Karel

V roce 1911 maturoval na reálce v Praze a začal pracovat jako účetní. Za první světové války narukoval k 8. pluku, s nímž odjel na ruskou frontu, kde přeběhl do zajetí a na jaře 1916 vstoupil do československých legií. Zúčastnil se bitvy u Zborova 1917 a sibiřské anabáze. Pro onemocnění tuberkulózou byl 1920 poslán již v hodnosti kapitána do vlasti, kde pokračoval ve vojenské kariéře. Zastával různé velitelské funkce a vyučoval na vojenských školách. Roku 1937 byl jako podplukovník jmenován zástupcem velitele 1. pěšího pluku Mistra Jana Husa v Českých Budějovicích.

Po okupaci 1939 opustil armádu a aktivně se zapojil do činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa. Stal se velitelem podkraje (pluku) České Budějovice, věnoval se zejm. zpravodajské činnosti, zabezpečení radiového spojení s Prahou a vytváření rámcových rot pro zajišťování zbraní a vojenského materiálu. Jako jedinému z vedení českobudějovické Obrany národa se mu podařilo po rozsáhlé zatýkací akci gestapa 17. 5. 1940 uprchnout do zahraničí.

V letech 1940—1943 velel československé zahraniční jednotce na Blízkém východě, např. při obraně Tobruku. Později působil jako zástupce velitele brigády ve Velké Británii a v září 1944 byl vyslán do SSSR. Jako velitel 3. československé brigády bojoval v karpatsko-dukelské operaci a v dubnu 1945 byl jmenován velitelem 1. československého armádního sboru, s nímž 17. 8. 1945 vstoupil do Prahy . V období 1945—1950 zastával funkci vojenského velitele v Praze, 1946 byl povýšen do hodnosti armádního generála. Jako nespolehlivý byl 1950 penzionován, 1952—1956 po vykonstruovaném obvinění vězněn, později rehabilitován. Koncem 60. let vydal knihu vzpomínek Ozvěny bojů. Byl nositelem četných vyznamenání, např. 4 válečných křížů 1939, Řádu Bílého lva za vítězství, Hrdina ČSSR (1968).