Dubičné

První zprávy existují z 1377; 1562 patřila k panství Hluboká nad Vltavou, později byla městskou vsí.

V poněmčené formě se nazývala Dubiken, úředně česky od 1854 Dubíkov (uměle podle F. Palackého z 1843), 1916 Dubíkov a Dubičné, od 1921 stávající název. Roku 1377 bylo ve vsi 9 usedlostí, do 1654 jejich počet vzrostl o dvě, 1843 bylo ve vsi 24 domů a 143 obyvatel, 1880 40 domů a 204 obyvatel, 1900 43 domů a 271 obyvatel (z toho 105 Čechů a 166 Němců), 1910 50 domů a 280 obyvatel; potom již nerostla. K 1930 čítala 52 domů a 234 obyvatel (189 Čechů a 44 Němců). Na vlastní Dubičné připadalo 34 a 145, na Malé Dubičné 12 a 65. Roku 2011 zde bylo 123 domů (z toho 16 neobydlených) a 345 obyvatel, z toho však vlastní základní sídelní jednotka Dubičné vykazovala jen 78 a 219, Malé Dubičné 16 a 52, Na Samotách 29 domů a 65 obyvatel. Roku 2021 pak bylo zjištěno 149 domů (z toho 19 neobydlených) a 424 obyvatel. Dubičné bylo vždy obcí, do 1850 poddanou městu Českým Budějovicím, jen 1976—1990 osadou obce Rudolfov.

Z půdorysného hlediska jde o typickou středověkou lokační ves. Její základ tvoří dvouřadá náves svažující se k západu a zastavěná po severní a jižní straně většími usedlostmi, z nichž jižní měly záhumenicovou plužinu, severní nikoli (snad v důsledku pozdějšího zásahu). Mapa stabilního katastru zachycuje kolem návsi 11 usedlostí. Na přelomu 18. a 19. století byla náves zčásti doplněna a ve 2. čtvrtině 19. století se změnil i její výraz výstavbou obecní zvoničky (1834) a kovárny nad rybníkem uvnitř její plochy. Na počátku 20. století byla nezastavěná horní část návsi parkově upravena a byl zde postaven pomník padlým. Vlastní ves až do druhé světové války nepřevýšila počet třiceti domů a přírůstek se týkal jiných částí katastru, zejm. místní části Malé Dubičné, položené jihovýchodně za Dlouhým vrchem, při silnici do Třebotovic, a tvořené rozvolněnou zástavbou menších přízemních zděných usedlostí. Další osídlení vzniklo Na Samotách jižně od Dubičného, směrem k Dobré Vodě. Ve 2. pol. 20. století se nová rodinná zástavba rozšířila jižně od návsi a po severní straně silnice do Hlinska. Kompozici obce narušila silnice z Rudolfova do dolní části návsi. Nová rodinná výstavba se v menší míře rozvíjela i od 90. let, kdy také vznikaly výrobní a skladovací plochy po levé straně silnice směrem z Hlinska. V místních částech Malé Dubičné a Na Samotách probíhá od 2006 výstavba nových nejednotně řešených rodinných domků.

Dubičné patří mezi lépe zachované tradiční vesnické celky českobudějovické aglomerace. Nejlépe se dochovala severní strana návsi a její střed s rybníčkem, zvoničkou a kovárnou. Příznivou polohu a klimatické podmínky pro létání využila organizace Masarykova letecká liga, která západně nad obcí provozovala od 1932 letiště, s kterým je úzce spojena rodina Jar. Maňáka a jeho syna J. Maňáka. Po druhé světové válce byly na letišti 1946 vystavěny řídící věž a hangár, který byl v roce 1952 rozebrán a přemístěn na letiště v Hosíně. Řídící věž později vyhořela a zpustla, ale kopec dodnes využívají paraglidisté. V 80. letech 20. století vznikl podnět k vybudování lyžařského vleku na severní straně Dlouhého vrchu, který byl 2005 nahrazen dvěma novějšími.