Radniční ulice

Dlouho neměla svůj vlastní název, do 1875 patřila k druhé části města, zvané Prindlova. Nejstarší keramické nálezy dokládají osídlení v Radniční ulici již v mladší době bronzové (asi 1300—1000 př. Kr.). Na toto sídliště, ležící v blízkosti Malše, navázalo později osídlení z pozdní doby římské (přelom 4. a 5. století), tvořící snad součást rozsáhlejší osady v prostoru pozdější radnice.

Výrazné kulturní vrstvy ze 13. století, zjištěné při archeologickém výzkumu v Radniční ulici č. 11, dokládají zájem o plochu těsně sousedící s hlavní městskou hradební zdí vzápětí po založení města. Ze souboru nálezů vyniká kolekce zlomků keramických nádob zdobených zvláštním druhem červeného malování na světlém podkladu, dokládající obchodní kontakty nově založeného města se severočeskou oblastí. Intenzivnější osídlení je doloženo na počátku 14. století. Z této doby pochází i zbytek dřevěné srubové stavby, na kterou pravděpodobně ještě v témž století navázal zděný dům s průčelím respektujícím uliční čáru komunikace vedoucí k Solní brance, u které byly jedny z lázní. Ve 14.—15. století byla ulice zastavěna zděnými domy, pouze nároží do Biskupské ulice zůstávalo prázdné, protože k němu zasahovalo průčelí budovy staré radnice, stojící v Biskupské ulici. Po přenesení radnice na Rynek vznikla v její zadní části, v domě orientovaném do Radniční ulice, kovárna. Od 1828 projížděla ulicí k solnímu skladu koněspřežní železnice. Teprve ve 20. století bylo vyplněno novostavbou paláce pojišťovny Fénix volné nároží do Biskupské ulice na místě bývalé hasičské zbrojnice.