Systém státních orgánů provádějících dohled nad důlní činností a těžbou nerostných surovin.
V okolí Českých Budějovic má horní neboli důlní podnikání mnohasetletou tradici. První písemné doklady o těžbě stříbra jsou z 1385, největšího rozkvětu však dosáhly stříbrné doly u Českých Budějovic ve 2. pol. 16. století. Státní dohled nad dolováním tehdy obstarávali královští mincmistři jmenovaní panovníkem (v Českých Budějovicích působil v tomto úřadě 1584—1611 mincmistr Kryštof Mattighofer ze Sternfelsu (před 1560—1613) a vrchní horní úřady. Ve 30. letech 18. století vznikla síť horních úřadů, z nichž jeden měl sídlo i v Rudolfově (později na Dobré Vodě). V roce 1781 zřídil císař Josef II. (1741—1790) horní soudy a jejich pobočky, tzv. horní substituce. Tyto soudy propůjčovaly zájemcům práva dolovat, vedly záznamy o šachtách a o jejich majitelích. Horní substituce pro jih Čech sídlila opět v Rudolfově. Po reorganizaci horní správy 1850 byla rudolfovská horní substituce zrušena a České Budějovice se staly sídlem báňského komisařství, působícího jako expozitura báňského hejtmanství v Kutné Hoře s kompetencí pro celé jižní Čechy. Tento stav trval do 1872, kdy v Českých Budějovicích vznikl revírní báňský úřad v čele s báňským radou. Úřad měl vždy 2—3 zaměstnance, úřadující v prostorách radnice a později v budově okresního hejtmanství. V čele úřadu se vystřídalo celkem 12 osob. S útlumem dolování a těžby surovin v jižních Čechách se existence samostatného báňského úřadu v Českých Budějovicích stávala nadbytečná. Roku 1943 českobudějovický revírní báňský úřad zanikl a jeho kompetence byly převedeny na úřad v Plzni. Od 1954 vykonává horní správu pro jižní Čechy Obvodní báňský úřad pro území krajů Plzeňského a Jihočeského v Plzni.
AUTOR:
PhDr. Vlastimil Kolda