Vítů Josef

Studium na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického v Praze dokončil 1939, do 1945 pracoval v několika projektových kancelářích, potom působil samostatně, např. na architektonické úpravě přehrady v Kružberku, vytvořil soutěžní návrh budovy parlamentu na Letné v Praze, projekt na asanaci bloku v Chebu, řešení různých výstav a interiérů. Do Českých Budějovic, kde se stal spoluzakladatelem Stavoprojektu, přišel 1949. Nějakou dobu vedl urbanistický ateliér, 1967—1970 byl prvním hlavním architektem města. Od 1972 byl v důchodu a pracoval dále jako projektant v Druposu. Stál u zrodu Svazu architektů ČSR a byl činný v jeho výborech a komisích. Působil převážně jako urbanista, v 50. letech vypracoval několik rajonových plánů, později směrné územní plány měst Borovan, Českých Velenic, Protivína, Netolic, Trhových Svinů, Vodňan a zejm. Strakonic (1960). Ten dále rozpracoval několika podrobnými územními plány a zadávacími plány veřejných i obytných budov. S architektem Leopoldem Petříkem (1915—1986) spolupracoval na směrném územním plánu Českých Budějovic (1969), který rozpracoval podrobným územním plánem průmyslové zóny. Na hřbitově svaté Otýlie navrhl spolu se sochařem F. Mrázkem památník padlým rudoarmějcům. Další podrobné územní plány a zastavovací studie zpracovával v celém kraji, např. v Českém Krumlově, v Třeboni (zemědělský areál Gigant) a sídliště na Lipně, je autorem silničních přeložek ve Velešíně a v Kaplici. Pro výstavbu na vesnicích navrhl v 70. letech 20. století v té době úspěšný dvoupatrový bytový dům se sedlovou střechou. V 60. letech mu bylo propůjčeno státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.