varhanářství

Tradici varhanářského řemesla v Českých Budějovicích lze sledovat od konce 15. století. Tehdy zde působil varhanář Michal, řečený Khall, který podle dochované smlouvy postavil 1497 nové varhany pro Sankt Wolfgang u Obersee nedaleko Salcburku. Byl také stavitelem nových varhan městského kostela svatého Mikuláše 1495 a kostela Obětování Panny Marie 1502. Varhanářská činnost se v té době asi často slučovala s činností varhanickou, neboť varhaník i varhanář byli do sklonku 16. století v městských knihách většinou označováni jako organisté. V roce 1520 je v Českých Budějovicích připomínán varhanář Thomas, 1551 a 1554 Filip Organista. Varhanářská činnost renesanční doby vrcholí v Českých Budějovicích osobností Jáchyma Rudnera (asi 1520 – před 1600), který po tovaryšském pobytu v cizině začal provozovat řemeslo v otcovském domě v Českých Budějovicích. Roku 1560 si koupil dům v Hroznové ulici (staré čp. 172). Roku 1565 mu bylo svěřeno dokončení již dříve započatých monumentálních varhan v chrámu svatého Víta v Praze, patrně největšího nástroje renesanční doby ve střední Evropě. Rudnerovým odchodem se vytvořil v Českých Budějovicích volný prostor; své služby nabídl vimperský varhanář Jiří Pirger. Stavbu nových varhan po požáru kostela svatého Mikuláše realizoval jáchymovský varhanář Ondřej Schedlich. Dokončeny byly po jeho smrti 1646 Matyášem Trötzscherem. Varhany měly jeden manuál s pedálem a celkem 14 znějících rejstříků. Z děl těchto renesančních varhanářů se nic nezachovalo.

Mezi významné českobudějovické varhanáře 2. pol. 17. století patřil Nicolaus Christeindl (asi 1635—2. 8. 1697), druhorozený syn Šimona a Reginy Christeindlových, v mládí připomínaný jako tovaryš českokrumlovského varhanáře Rothenburgera při práci v Netolicích. Podle dochovaných děl završil pravděpodobně svá tovaryšská léta v některé jihoněmecké varhanářské dílně, snad v Pasově. Jako samostatný varhanář pracoval společně s Bernardem Wollersem z Brém v poslední čtvrtině 17. století v jižních oblastech Čech a Moravy, od Znojma až po Klatovy. Nejvýznamnějšími dochovanými díly jsou dvoumanuálové varhany s 22 rejstříky v klášterním kostele Božího Těla a Zvěstování Panny Marie v Českém Krumlově z 1679—1682 a skříň se zdobenými prospektovými píšťalami nově rekonstruovaných varhan kostela Obětování Panny Marie u českobudějovického dominikánského konventu. Pro tento kostel zhotovil ještě nejméně jeden malý nástroj, jehož manuálová vzdušnice datovaná rokem 1685 a část dřevěných píšťal jsou součástí luisézních chórových varhan umístěných dnes v klášterním kostele ve Zlaté Koruně. Také prospekt a část píšťalového fondu později přestavěných varhan kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele jsou asi jeho dílem. Zvukově se Christeindlovy varhany absencí jazykových rejstříků řadí již plně k ranému baroku, pozůstatkem renesance však zůstává tou dobou nezvykle široký horní rozsah pedálu do c1 (o 21 tónech s krátkou velkou oktávou). Tuto tradici respektovali v letech 1727—1728 při stavbě nových varhan v kostele svatého Mikuláše i pražští varhanáři Jiří Dvorský (1677—po 1732) a Martin Janeček. Tyto dvoumanuálové varhany s 24 znějícími rejstříky, z jejichž hlavních skříní se dodnes dochovala čela prospektů, byly pozoruhodné protějškově na koso situovanými baldachýnovými prospekty s hracím stolem situovaným v postamentu jednoho z nich i lomenými spodními oktávami manuálů oproti tehdy běžným krátkým oktávám v regionu ještě ojedinělými. Tou dobou již v Českých Budějovicích žádný domácí varhanář nepůsobil, v průběhu 18. století bylo využíváno varhanářů z jiných lokalit, např. Františka Jana Kannhaüsera, Bedřicha Jáchyma Semráda aj. V souvislosti s úpravou velkých varhan tehdy již katedrálního kostela svatého Mikuláše zde byl před asi ve 30. letech 19. století činný také v Českém Krumlově usazený varhanář František Jentschke. Okrajový význam měla v 19. století práce Josefa Zahálky, který se zabýval jen opravami varhan. V závěru 19. století přesídlil do Českých Budějovic ze Sušice Johann Fischpera, který vedle oprav a úprav starších nástrojů stavěl nové mechanické zásuvkové nástroje s raněromantickou dispozicí, např. v kostele svatého Václava. Od 1900 ve městě působila firma varhanáře Františka Šuráta, která stavěla řadové ekvální nástroje s rejstříkovými kancelami a pneumatickou, výjimečně i mechanickou trakturou. Činnost ukončila po druhé světové válce. Z význačnějších nástrojů Šurátovy dílny je zachován dvoumanuálový nástroj Husova sboru na Palackého náměstí.