ZAVŘÍT MENU

dřevozpracující průmysl

Průmyslové odvětví zabývající se zpracováním dřeva, jedno z nejstarších ve městě, vzhledem k dostatku suroviny v jihočeských lesích a levné dopravě.

K dřevařské prvovýrobě patřil Buquoyův závod u Červeného dvora, obstarávající těžbu a plavení dřeva po Malši a jejích přítocích. V sezonách zde pracovalo až 300 dělníků. Velkým zpracovatelem dřeva byla Lannova loděnice. A. Lanna koupil 18. 9. 1837 na vltavském rameni soukenickou valchu a přestavěl ji na pilu; parketárnaLitvínovicích byla přistavěna 1841. Pásové pily, poháněné dvěma vodními turbinami, ročně rozřezaly v průměru 12 000 kmenů (denně asi 40); 160 dělníků vyrobilo za rok 35 000—40 000 kusů ozdobných dubových parket, dodávaných na stavby do Vídně (25 %), Lince i na zámek Hluboká. Po požáru 1858 vznikla nová budova. Maximální výroby, přes 115 000 kusů, dosahovala parketárna před krizí v 70. letech. Roku 1873 byla úplně zastavena výroba parket, pila zůstala v provozu do 1915, kdy byly objekty prodány firmě Antonína Stechera (1863—1927), který ji přebudoval na mlýn a továrnu na poživatiny.

Některé stavební firmy měly vlastní pilařské závody, např. J. Hauptvogl na Pražském předměstí, A. Teverný, pila a bednárna Josefa Heidlbergera (1856—1909) v Rudolfovské třídě.

Dřevní hmota se zpracovávala v sirkárnách a v tužkárnách na dřevěný obal grafitového jádra. Významné zastoupení měla rámařská výroba; 1859 zahájil Emanuel Fürth výrobu pozlacených rámů a na Rudolfovské třídě zaměstnával zprvu 100 dělníků, 1870 jen 34 pracovníků. Rámařská firma Josefa Täubla (1804—1890) v stávající Průmyslové ulici od 1867 zaměstnávala 30 dělníků. Jeho nástupce Adolf Kohn (* 1875), od 1903 firma Adolf a Heindrich Kohn (1860—1928), měla 130 dělníků; 1930 bylo vyrobeno zboží za 2,5 milionů korun. Přes dobré výsledky byl provoz v době krize 30. let zastaven. Obliba zlacených rámů vedla ke zřizování dalších provozoven (BlochKohn a další).

S rozvojem železnice vznikla potřeba impregnace dřeva a 1874 byla za nádražím zřízena filiálka továrny Quido Rütgerse, původně s 13—18 dělníky. Roku 1910 měla 119 zaměstnanců, kteří prováděli konzervaci železničních pražců. Jen krátce trvala existence První české parostrojní bednárny (založena 1891) v Kněžských Dvorech, 1899 byly objekty prodány strojírenské dílně Julia Škrlandta (1853—1935).

Specifická byla výroba žebříků firmy Jana Pártla (* 1879) a Antonína Frolíka, zajišťovaná od 1909, stejně tak výroba dřevěných podpatků 1920—1945 firmou Jaroslav Zmrzlý a spol.Riegrově ulici; 1930 zaměstnával majitel 180 osob s roční výrobou 2,5 milionu párů podpatků.

Dřevařské provozovny měly zpravidla živnostenský charakter. I přes konkurenci truhlářských firem v Lišově a Ledenicích existovalo 1928 ve městě kolem 60 truhlářských živností, které zaměstnávaly asi 700 dělníků. Nejvýznamnější z nich byly Primavera, s. r. o.Kubatově ulici č. 6, kde 90 pracovníků zhotovilo nábytek za 2,5 milionu korun ročně, Štěpán Kordina (1868—1939) v Lannově třídě č. 45 a Václav Vazda (* 1889) na Rudolfovské třídě.

Po roce 1948 byly dány soukromé firmy pod národní správu a k 1. 1. 1953 zřízeny Jihočeské dřevařské závody v Českých Budějovicích s převážně pilařskou a stavebně truhlářskou výrobou. Po reorganizaci vznikl k 31. 3. 1955 velký podnik s 59 provozy. Závod 01 České Budějovice měl přímo ve městě 3 provozy: v Kubatově ulici, na Rudolfovské třídě a v Novém Vrátěulici U Pily. Výroba nábytku v Českých Budějovicích byla převedena do resortu nábytkářského průmyslu a po 1961 zrušena.

Jihočeské dřevařské závody, a. s. se sídlem v ulici Fráni Šrámka 7 vznikly 1. 12. 1990 z původního státního podniku. Firma provádí pořez a zpracovává dřevo v pilařské výrobě; v Českých Budějovicích má jedinou provozovnu v ulici U Pily, kde pracuje 50 zaměstnanců. Prodejem řeziva se zabývá v Českých Budějovicích několik subjektů: Společnost Dřevoprodej, a. s., která provozuje 7 prodejních skladů, má bezmála 100 zaměstnanců a roční obrat téměř 300 milionů Kč, dále firmy Dřevo Houfek Samyco, Dřevo UM, s. r. o. aj. Ve městě působí na 30 truhlářských dílen.