Hueber Leopold

Pravděpodobně syn sochaře Matěje Huebera, který po 1700 působil na Svaté hoře, do Českých Budějovic přišel jako sochařský tovaryš a pracoval v dílně J. Dietricha až do jeho smrti 1753. Poprvé je zmíněn 26. 11. 1754, kdy se oženil s Magdalenou, vdovou po svém mistru, a pokračoval v sochařském řemesle. Když 1763 ovdověl, zavázal se jako dědic vyučit sirotka po Dietrichovi sochařství. Roku 1756 dodal do poutního kostela Panny Marie Bolestné na Dobré Vodě rokokovou kazatelnu, 1760 zhotovil nový oltář svatého Jana Nepomuckého pro kostel svatého Mikuláše a 1771 tamtéž rokokový oltář svaté Anny a lavice, 1772 oltář do kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele na Starém Městě. Z kamenných plastik vznikly jeho prací svatý Jan Nepomucký na mostě před Pražskou branou a dochovaná socha téhož světce, situovaná nyní u kostela svaté Rodiny na Senovážném náměstí. Zájem o Huebera se projevil zakázkami i ze vzdálenějších míst. V roce 1760 vytesal kamenné plastiky měšťanských ctností a dvě vázy na štít radnice v Písku, 1778 dokončil hlavní oltář a kazatelnu do kostela v Horním Záhoří na Písecku, 1778—1779 dodal osm dřevořezeb do kaple Bolestné Panny Marie v Dobré Vodě u Horní Plané. Již ve vysokém stáří 1780 vytvořil své největší dílo, mariánský sloup na náměstí v Třeboni. Roku 1785 jej biskup Jan Prokop Schaaffgotsche, přizval jako uměleckého poradce při úpravách kostela svatého Mikuláše na katedrálu. Hueberovo autorství hlavního oltáře katedrály nebylo potvrzeno.

L. Hueber bývá někdy zaměňován s jmenovcem a starším vrstevníkem Jakubem Hueberem, původem ze Stockingu v Dolním Bavorsku, který se usadil v Českých Budějovicích již 1723 a byl povoláním tesař a truhlář. V roce 1763 zhotovil oltář pro kostel Nejsvětější Trojice na Pražském předměstí a 1773 nový oltář do kapucínského kostela svaté Anny.