první světová válka

Na území Českých Budějovic bojovými akcemi přímo nezasáhla. Mobilizační vyhlášky byly v ulicích vyvěšeny 26. 7. 1914 a dva dny nato se obyvatelé města dozvěděli, že Rakousko-Uhersko vypovědělo válku Srbsku. O průběhu bojů je kromě novin zpravovaly mapy vystavované ve výkladních skříních, později tzv. frontenkarty, podrobné mapy bojišť vydávané německou firmou Paasche, a zprávy generálního štábu, vyvěšované ve skříňce na radnici. V den vyhlášení války, 28. 7., uspořádalo asi 200 německých mladíků demonstraci před radnicí a potom před okresním hejtmanstvím; provolávali hesla Nieder mit Serbien! Nieder mit Tschechen! – Pryč se Srbskem! Pryč s Čechy! Policie nezakročila, německé noviny nazvaly akci vlasteneckým projevem.

Ze tří pluků, které byly ve městě posádkou, odjeli na srbské bojiště v srpnu 1914 pěšáci z 91. a dělostřelci z 24. pluku, kteří prý u Bělehradu vypálili první ránu z děla v této válce. Na východní frontě proti Rusům bojoval 29. zeměbranecký pluk (později střelecký). Vojáci 91. pluku, přeloženého 1915 do Brucku nad Litavou, byli nasazeni i na frontu u řeky Soči (Isonzo) v dnešním Slovinsku, kde si od Italů vysloužili přezdívku zelení ďáblové; nejaktivněji zasáhli do bitvy u Jamjana zjara 1917.

První lazarety byly zřízeny v kasárnách u nádraží, v biskupském semináři, později v ústavu hluchoněmých a v některých školách. Počet zraněných umístěných v Českých Budějovicích dosahoval 7—10 000. V záložní nemocnici ve starých zeměbraneckých kasárnách ležel 1915 spisovatel J. Hašek, který zde čerpal látku k Osudům dobrého vojáka Švejka za první světové války. Odpor proti válce se veřejně projevil ve městě především při odvodech na frontu začátkem války: 24. 11. 1914 demonstrovali odvedenci z Rudolfova a 26. 11. z Purkarce.

Od jara 1915 vázlo zásobování. České Budějovice náležely k 240 českým obcím, v nichž byly zavedeny první chlebenky, tj. potravinové lístky na chleba a mouku. Po předložení legitimace, kterou obdržela každá rodina, je týdně vydával aprovizační úřad, zvaný moučný či Mehlamt, v domě U Města Prahy na Senovážném náměstí. Postupně byly zaváděny lístky i na ostatní potraviny, zejm. mléko, tuky a cukr, kterých byl největší nedostatek. Týdenní příděl, neustále snižovaný, sestával v srpnu 1918 z půlky malého bochníku chleba, 1/8 kg masa, 1/16 kg másla a několika dkg mouky nebo prosa či fazolí. Nadto byly nařízeny bezmasé dny, zprvu jen 3 měsíčně, později 2 týdně, ale v září 1918 už plných 28 za měsíc. Nedostatek uhlí způsobil, že z Českých Budějovic jezdily denně pouze 2 osobní vlaky a žádné rychlíky, a uhlí se jako petrolej přidělovalo od 1917. Ceny potravin se na začátku války zvýšily o 100 %, 1915 již o 400 % ve srovnání s rokem 1913. Šířily se nemoci; úředně bylo zjištěno více než tisíc úmrtí z hladu, zvláště dětí a novorozeňat. Zřízení inspektorátu pro výživu a hospodářské rady 1917 ve městě vcelku nic nevyřešilo. V říjnu 1914 bylo ve městě 2 000 nezaměstnaných, jejichž situaci řešilo městské zastupitelstvo, ale teprve 6. 2. 1917 z popudu A. Zátky vznikl Pomocný výbor pro péči o nezaměstnané.

Během války byly pořádány nejrůznější sbírky a sběry. Roku 1917 byla nařízena celostátní rekvizice klik, zvonů, mříží aj. Ohrozila i zvon Bumerin, ale starosta J. Taschek dosáhl u Ústřední válečné sběrné akce ve Vídni toho, aby Bumerin vyškrtli ze seznamu zvonů určených k rekvizici. Když byl z úsporných důvodů 30. 4. 1916 zaveden letní čas, posunutí rafijí na radničních hodinách sledoval v noci velký dav lidí. Na zhoršující se zásobování odpovídali někteří rozbíjením výkladních skříní nebo drancováním obchodů, poprvé v květnu 1917, a účastí v tzv. hladových demonstracích (červen 1918). Konec války, který přinesl i prohlášení československé státní samostatnosti, přijali Českobudějovičtí s úlevou. Ve dnech 6., 17. a 18. 12. 1918 pak vítali italské, francouzské (později i ruské) legionáře a 20. 12. 1918 prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka (1850—1937), když se vracel z emigrace do vlasti.