Rudolfovská třída

Její vznik v polovině 19. století umožnila demolice opevnění města. Po 1825 byla podél venkovního obvodu barokní fortifikace založena ulice Na Sadech, na kterou se napojila Rudolfovská třída jako výpadová komunikace protínající Vídeňské předměstí a směřující přibližně severovýchodním směrem. Využila přitom napojení na starší středověkou silnici k Třeboni a Vídni.

Do konce 19. století byla pro západní část ulice, kterou vymezovala ulice Na Sadech na jedné a Nádražní třída na druhé straně, typická nižší obytná zástavba s velkými zahradami. V západní části začal 1887 zakoupením domu v Rudolfovské třídě vznikat blok budov Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti, jehož výstavba byla završena vybudováním kostela Božského srdce Páně 1904.

Přibližně v téže době bylo zahájeno i budování nájemních vícepodlažních domů s historizujícími a secesně upravovanými fasádami, doplňovanými ve 2. pol. 20. století. V 90. letech 20. století došlo k modernizaci původní obytné zástavby a její doplnění o prodejní a administrativní plochy. Největší stavební akcí byla novostavba budovy Státního okresního archivu 1995—1996 podle projektu Karla Zusky (* 1954).

Ještě na konci 19. století nepřekročila výstavba výrazně za Nádražní třídu, která se stala hranicí mezi zónou s obytnou funkcí a zónou se soustředěným průmyslem, zaměřeným původně na kovozpracující odvětví s převahou smaltoven. Vznikla tak typicky předměstská průmyslová zóna, která se v průběhu 20. století rychle rozšiřovala směrem k Novému Vrátu, rozložená podél Rudolfovské třídy, tvořící její hlavní osu. Čistě průmyslový charakter okolí Rudolfovské třídě narušila v 19. století výstavba České hospodářské školy v místě zvaném Na Krásné vyhlídce. Ve 3. čtvrtině 20. století začaly přibývat stavby administrativního charakteru. Oživení stavební činnosti zaměřené na modernizaci starších průmyslových provozů nastalo od roku 1989.