teplárna

Teplo je vyráběno spalováním hnědého uhlí nebo zemního plynu a přenášeno tepelnými rozvody do objektů na území města prostřednictvím páry, případně horké nebo teplé vody. Realizace t. v rámci národního podniku Jihočeské elektrárny spolu s intenzivní výstavbou parovodní sítě byla připravována od 1946. Jako provizorní zdroj tepelné energie sloužilo původní zařízení městské parní elektrárny při jihovýchodním okraji města u Novohradské silnice. Tři parní kotle Tischbein, každý o výkonu 10 t/hod, poháněly i generátor s výkonem 750 kWe. V letech 1947—1948 byla zprovozněna jižní větev parovodu o průměru 200 mm, určená pro dílny Jihočeských elektráren, prádelny a remízu vozovny trolejbusů, a východní větev o průměru 300 mm pro továrny Merkur, Logarex, smaltovny a nádraží. Dodávka tepla ze staré městské elektrárny se uskutečnila roku 1948. Výstavba nové t. v sousedství elektrárny, zahájená 1949 přeložením Mlýnské stoky a zřízením vlečky, byla přerušena již 1950. Následovala léta provizorií, kdy do elektrárny byly postupně osazovány staré kotle, z toho 2 lokomotivní a další 2 lokomotivní do kotelen Igla a Koh-i-noor Hardtmuth. Západní větev parovodu o průměru 400 mm byla dokončena 1951 pro Koh-i-noor Hardtmuth, pivovar Samson, nemocnici a papírnu. Stavba t. pokračovala od 1962, první kotel byl spuštěn 19. 11. 1965. V období 1963—1966 vznikl parovod sever o průměru 500 mm pro Motor Jikov a Budějovický Budvar. Teplem byla zásobována většina průmyslových podniků, veřejných budov a na 6 000 bytů; do 1967 bylo položeno 55 km parovodů.

Pro posílení tepelného výkonu soustavy, zejm. krytí zimní špičky nového sídliště ve Čtyřech Dvorech, zahájil 1974 provoz parovodní napaječ Elektrárna Mydlovary – České Budějovice o průměru 500 mm o délce 15,3 km, zajišťující dodávku páry o výkonu 100 t/hod. Řešení dálkového parovodu bylo ve své době ojedinělé v Čechách i v celé střední Evropě. Velmi rychle pokračovalo napojování průmyslových závodů, stará elektrárna byla proto na pokrytí zimních špiček využívána až do 1976. Výkon t. postupně rostl, byla osazena turbosoustrojím na výrobu elektrického proudu. Pokrytí regionu Českých Budějovic bylo dokončeno 1985 výstavbou parovodu Máj do stejnojmenného sídliště včetně předávací stanice pára – horká voda.

Novým zdrojem tepla českobudějovické t. se stala výtopna v Okružní ulici ve Vrátě, uvedená do provozu 1989, s jedním kotlem o instalovaném výkonu 75 t/hod.

Koncem roku 1993 byla t. vyčleněna z Jihočeské energetiky a od 1. 1. 1994 převedena na nově založenou akciovou společnost Teplárna České Budějovice. Základní zdroj byl v té době vybaven 4 uhelnými kotli s instalovaným výkonem 2 x 150 t/hod a 2 x 75 t/hod a 3 protitlakými turbinami s instalovaným elektrickým výkonem 2 x 12 MWe a 1 x 25 MWe. Celkový instalovaný tepelný výkon bez dodávky z Mydlovar dosahoval 401 MWt.

Po transformaci t. realizovala řadu opatření k zvýšení technické úrovně strojního zařízení a splnění limitů exhalací podle platné legislativy. V roce 1995 uzavřela dlouhodobou smlouvu o dodávkách hnědého uhlí s nízkým obsahem síry a popelovin. Byly přestavěny 2 kotle s výkonem 75 t/hod na spalování zemního plynu s navýšením tepelného výkonu na 2 x 115 t/hod (1996), nahrazen původní turbogenerátor novým o výkonu 29,2 MWe a rekonstruována výtopna Vráto s navýšením výkonu na 100 t/hod (1997). Od 2000 ukončila t. pro zastaralost zařízení elektrárny dodávky páry napáječem z Mydlovar. Při rekonstrukcích dožitých parokondenzátních sítí se osvědčila náhrada vakuovaným parním potrubím, uloženým bezkanálovým způsobem, které snižuje tepelné ztráty a mj. odolalo i při povodních 2002.

Roční dodávka tepla 2004 dosahovala 2 800 TJ (terajoulů), dodávka elektřiny z kombinované výroby přes 150 tisíc MWh. Teplo je rozváděno prostřednictvím sítě asi 127 km parních, 7,5 km horkovodních a 43,5 km teplovodních rozvodů. Pára proudící do sítě má teplotu 220°C a tlak 0,7 – 0,8 MPa. V menší míře je na území města provozována parní síť s tzv. technologickou parou o tlaku 1,6 MPa a teplotě 240°C, využívaná pro výrobní procesy. T. zásobuje celkem 453 výměníkových stanic, z nichž je teplo ve formě horké nebo teplé vody distribuováno ke koncovým odběratelům. Velký objem investic předpokládá od 2005 realizovaný záměr přejít v rozsáhlé oblasti levého břehu Vltavy na horkovodní způsob zásobování odběratelů teplem. Elektřina produkovaná 3 turbinami umístěnými v základním závodě v Novohradské ulici (66 MWe) je dodávána do sítě E.ON.

V roce 2004 měla t. 344 zaměstnanců, celkové výnosy dosáhly 998,9 milionů korun a zisk před zdaněním 174,5 milionu korun. Statutární město České Budějovice mělo v akciové společnosti podíl 80 %.