zázraky

Nejstarší vyprávění o zázracích zachytil českobudějovický farář V. Hayder u příležitosti tzv. jubilejního roku 1500. K řadě zázraků došlo přímo v Českých Budějovicích v polovině 17. století. Místní občané se s prosbou o pomoc při těžkých onemocněních, porodu či v případech osobního nebezpečí obraceli v modlitbách k obrazu Panny Marie Budějovické v kostele dominikánského konventu. Uzdravení nebo vyváznutí z nebezpečí pak považovali za zázraky. Roku 1664 veřejný notář a městský písař Adam Hoffmann zaprotokoloval celkem 98 těchto zázračných případů, které se udály 1661—1664. Jejich případy zařadil M. Schichellius do své publikace Puteus aquarum viventium, která vyšla 1665 k 400. výročí založení dominikánského konventu v Českých Budějovicích a k oslavě jeho mariánského obrazu. Další milosti zázračného obrazu z 1656—1744 byly podle vylíčení uzdravených prosebníků otištěny v knize Erneuerter alter Gnaden-Brunn oder das wunderbare Gnaden-Bild, vydané k 500. jubileu kláštera. Ze 40.—60. let 18. století je doloženo několik zázraků např. v kronice kapucínského konventu u kostela svaté Anny. Zázračná uzdravení či ochranu polí před krupobitím připisuje řádový kronikář červenému korálu svaté Jany, další zázraky v kronice jsou připisovány zásahům Panny Marie či svatého Antonína.

Zmínky o zázračných uzdraveních přičiněním Panny Marie Budějovické zaznamenal rovněž kronikář českobudějovické koleje redemptoristů ještě na konci 19. století.