Alexandreis

Nejrozsáhlejší veršovaná skladba staročeské literatury se nedochovala v plném rozsahu. Je známo 9 rukopisných zlomků různého rozsahu a stáří, z nichž 3 byly nalezeny v Českých Budějovicích. První objevil 1824 F. Palacký v městském archivu. Pergamenový dvoulist s 346 verši sloužil jako obal na úřední akta z 1558 a je znám jako tzv. budějovicko-muzejní. Nachází se v Národním muzeu v Praze.

Na konvolutu písemností z téhož roku odhalil 1840 Franz Xaver Illing (1802—1879) další pergamenový dvoulist s 342 verši. Oba dvoulisty byly napsány jedním písařem na začátku 15. století. Druhý zlomek, tzv. budějovický, je součástí sbírek Státního okresního archivu České Budějovice. V roce 1981 byl prohlášen za archivní kulturní památku. Třetí, rozsahem nejmenší zlomek Alexandreis zjistil 1962 K. Pletzer na vnitřní straně latinského prvotisku ze středověké knihovny českobudějovického děkanství. Zachovaly se jen zbytky pergamenových proužků a otisky písma na dřevěné desce. Rozluštěný text se kryje s verši známými ze svatovítského rukopisu Alexandreis. Pochází ze stejného rukopisu jako zlomek vídeňské Národní knihovny a oba vznikly rozstřižením jednoho dvoulistu použitého k vazbě knih.

Obě knihy vázal jeden knihvazač, není však známo, kdo a kdy. Kniha s českobudějovickým zlomkem byla v majetku měšťana a krejčího Kryštofa Hirsche († 1568). Jeho syn ji 1596 věnoval děkanu Kryštofu Millederovi (před 1565—1627), který ji zanechal v děkanské knihovně.