pohlednice

Počátek výroby pohlednic s námětem Českých Budějovic lze časově zařadit do 1. pol. 90. let 19. století. Byly to převážně litografie, vydávané Karlem Schwidernochem z Vídně, Ottmarem Zieherem z Mnichova, Johannem Zinkem z Českých Budějovic či Edgarem Schmidtem z Drážďan. Postupně se vyvíjely a zdokonalovaly další techniky, které počátkem 20. století zahájily hromadnou produkci pohlednic a jejich masové využití v poštovním styku, např. světlotisk, zinkografie, chromografie, ruční kolorit, bromografie, reprodukce či černobílá fotografie. Ve městě vznikla řada fotoateliérů, vydavatelů a nakladatelů, kteří se zabývali výrobou a distribucí pohlednic, mezi nimi Nissl a syn, Václav Vlasák, Eduard Zenker, Antonín Kováč, Antonín Pech aj. Budějovické motivy zpracovávaly také zahraniční firmy, např. Hermann Seibt z Míšně, Mehner a Maas či Trenkler z Lipska.

Na budějovických pohlednicích převládaly náměty náměstí Přemysla Otakara II. a ulic historického centra, Malše a Vltava s nábřežím, dominikánský konvent (klášter), nádraží, Německý dům (Dům kultury Slávie), školy, Justiční palác, kasárny aj. Vzácnější byly záběry předměstí a periferní části města, pivní a vojenské pozdravy, reklamní a příležitostné pohlednice, vydávané k místním spolkovým a společenským událostem.

Místo pro sdělení bylo původně vyhrazeno na lícové straně pohlednice pod obrázkem, teprve po 1905 se rozšířily stávající typy pohlednic. Z uvedených technik v době První republiky již jednoznačně převažovala černobílá fotografie, kterou od 50. let začala nahrazovat fotografie barevná. Po druhé světové válce získala monopol na výrobu pohlednic firma Orbis a budějovická produkce tak byla námětově i technicky značně omezená. Kvalita se znovu zvýšila se vznikem nových výrobců a distributorů po roce 1989; vysokou úrovní se vyznačují např. pohlednice Michala Tůmy.