odborné školy

Počátky odborných škol v českých zemích spadají do 2. pol. 18. století. Skutečný rozvoj odborného školství přineslo až 19. a 20. století, kdy se utvářely jednotlivé typy a druhy středních odborných škol a učilišť.

První vzdělávací institucí tohoto zaměření v Českých Budějovicích byl tzv. industriální kurz, působící po 1790 při hlavní škole. V pol. 19. století zde také působila česká a německá učňovská škola, vedená piaristy. Vlastní odborné školy (zemědělské, průmyslové, obchodní) byly oběma národními společenstvími v Českých Budějovicích systematicky budovány od 2. pol. 19. století, kdy zde v souladu s nařízením ministerstva kultu a vyučování z 1883 postupně vznikaly jednotlivé (nejprve chlapecké a později i dívčí) průmyslové a odborné školy, odborné i všeobecné živnostenské pokračovací školy. Jejich zakladateli nejčastěji byla Obchodní a živnostenská komora či jednotlivá živnostenská společenstva a spolky. První pokračovací školou ve městě se stala Živnostenská pokračovací škola, zřízená 1876 při C. k. německé státní reálce v Českých Budějovicích. Roku 1883 se jako trojtřídní Německá pokračovací škola průmyslová osamostatnila (1901 měla škola, sídlící v Nové ulici, celkem 286 žáků), ale 1921 byla připojena ke čtyřleté Státní odborné škole pro instalatéry. V roce 1884 byla z podnětu A. Zátky založena dvoutřídní Česká pokračovací škola průmyslová, do níž se přihlásilo 140 žáků. Škola působila nejprve v budově českého gymnázia, od 1889 v Jírovcově ulici, po 1919 i v Nové ulici, Jeronýmově ulici a Štítného ulici. V letech 1911—1912 byla škola reorganizována a rozšířena, ve školním roce 1934—1935 měla 946 žáků ve všech vyučovaných oborech. Další změny ve struktuře a zaměření školy přinesl poválečný vývoj.

Vedle chlapeckých škol vznikaly ve městě pokračovací odborné školy pro dívky. Péčí německého Dámského spolku pro zřízení a vydržování dívčí pokračovací školy byla v září 1886 založena dvouletá Německá pokračovací škola pro dívky v Českých Budějovicích. Při ní byl ve školním roce 1899—1900 zřízen jednoroční odborný kupecký kurz pro dívky. Obě školy sídlily v Riegrově ulici. Jejich reorganizací 1906—1907 vzniklo Německé dívčí lyceum s právem veřejnosti, při němž nově působila i dvouletá obchodní škola. Do roku 1908 se lyceum rozrostlo do podoby šestitřídního ústavu, který od 1910 do svého zániku ve 20. letech působil ve vlastní, nově postavené budově v Dukelské ulici. Dámský spolek inicioval také vznik dalších německých dívčích škol: 1910 byla založena Německá živnostenská škola dívčí pro šití prádla a oděvů (od 1911 s právem veřejnosti; později přeměněná ve dvouletou Německou dívčí odbornou školu rodinnou a živnostenskou) a 1911 zahájila činnost dvouletá Všeobecná živnostenská pokračovací škola pro dívky. V roce 1887 byla založena jednoroční Česká dívčí škola pokračovací spolku Ludmila. Do 1949, kdy byla zrušena, prošla několika reorganizacemi, provázenými i změnami jejího názvu. Než trvale zakotvila v nově vybudovaném areálu dívčích škol spolku Ludmila v Husově třídě, změnila několikrát své působiště. V roce 1923 získala právo veřejnosti a 1925 přijala název Veřejná odborná škola pro ženská povolání spolku Ludmila. Tvořila ji dvouletá rodinná škola, jednoroční škola šití šatů, pětiměsíční škola pro vedení domácnosti, dvouletá pokračovací škola a speciální kurzy. V letech 1919—1936 navštěvovalo všechna oddělení školy průměrně 284 žákyň ročně.

Zemědělské školství ve městě reprezentovala Německá rolnická škola, založená 1886. V jejím rámci později působila i Německá lesnická škola a od 1894 též dívčí Německá mlékařská a hospodyňská škola. Škola působila v pronajatém objektu na Pražské třídě, 1898 se přestěhovala do nově postavené vlastní školní budovy s internátem ve Čtyřech Dvorech (poblíž školního statku). Vývoj a vnitřní proměny Německé rolnické školy se uzavřely 1945, kdy byla zrušena. Česká škola rolnická (později Česká škola hospodářská, 1924—1946 Rolnická škola) byla založena 1886. V následujícím roce zahájila výuku v upravených budovách statku Na Pěkné vyhlídce na Rudolfovské třídě. Ve školním roce 1898—1899 získala škola právo veřejnosti a ve dvou ročnících zde studovalo 22 žáků. Ve školním roce 1901—1902 byl při škole otevřen první ročník hospodyňského kurzu pro dívky, do něhož se přihlásilo 27 žákyň. V letech 1918—1948 byly při škole postupně otevřeny též kurzy pro učitele lidových hospodářských škol, lidová škola zemědělská a učňovská škola zahradnická.

Počátky průmyslových škol v Českých Budějovicích spadají do 1876, kdy byla při německé reálce založena Živnostenská pokračovací škola. V roce 1910 byla ustavena tříletá Odborná škola pro zpracování kovů (klempířství a instalace), která se 1919 přestěhovala do Dukelské ulice, zároveň byla postátněna a o rok prodloužena. Po sloučení obou škol 1921 byl nový ústav 1924 reorganizován a přejmenován na německou Mistrovskou školu strojnickou, která se v únoru 1927 sloučila s českou Mistrovskou školu strojnickou. Jejich spojením vznikla II. státní průmyslová škola strojnická (s německým a českým oddělením). V roce 1939 se německé oddělení osamostatnilo jako Německá státní průmyslová škola strojní (od 1942 Vyšší průmyslová škola), ale po válce byla spolu s ostatními německými školami zrušena. Česká část školy byla přeměněna 1942 na dvouletou Mistrovskou školu strojnickou, jejíž součástí byla též odborná škola pokračovací s oddělením pro strojní zámečníky, pro kováře a pro elektrotechniky. V roce 1945 byla obnovena pod původním názvem Průmyslová škola strojní.

C. k. Česká státní průmyslová škola vznikla na základě iniciativy Obchodní a živnostenské komory z dvouleté stavební školy otevřené v říjnu 1910. V jejím rámci vznikly po 1918 mistrovské a pokračovací školy pro obory stavební a dřevozpracující. Po 1920 se v rámci Státní průmyslové školy postupně utvářela Mistrovská škola strojnická, která se 1927 osamostatnila a spojila s obdobnou německou školou. Původní škola pak přijala název I. státní průmyslová škola v Českých Budějovicích. V roce 1931 byl ve školní budově v Resslově ulici otevřen 1. ročník čtyřleté Odborné školy stavitelské. Za války byla škola několikrát vystěhována ze své budovy a vyučování probíhalo v náhradních prostorách propůjčených ostatními českými školami ve městě. Do Resslovy ulice se Státní průmyslová škola stavební vrátila po skončení války.

Také obchodní školy ve městě byly německé i české. V roce 1892 byla založena dvouletá chlapecká Německá obchodní škola (od 1894 s právem veřejnosti), která sídlila spolu s Pokračovací školou kupeckou ve 2. patře budovy na nároží Senovážného náměstí a Žižkovy třídy. Dvouletá německá dívčí obchodní škola působila od školního roku 1906—1907 při německém dívčím lyceu. V letech 1910—1919 byla obchodní škola umístěna spolu s lyceem v nově postavené budově v Dukelské ulici. Po 1919 sídlila v ulici U Tří lvů. Po reorganizaci školství v 1. pol. 20. let se německé obchodní školy změnily na odbočky České obchodní akademie a České obchodní školy (1921—1939). V letech 1939—1945 působila ve městě samostatná tříletá Německá obchodní akademie v Českých Budějovicích; spolu s dvouletou německou obchodní školou a kupeckou školou zde ve školním roce 1941—1942 studovalo celkem 70 chlapců a 94 dívek. V roce 1889 byla zřízena dvoutřídní Česká pokračovací škola kupecká (1901 měla 57 žáků), jejíž výuka probíhala v pronajaté místnosti české reálky. V roce 1901 založila českobudějovická Obchodní a živnostenská komora dvoutřídní chlapeckou Českou obchodní školu; do 1. ročníku se zapsalo 50 žáků. Sídlem školy se stalo 1. patro domu U Zelené ratolesti. V roce 1904 se spojila s Českou pokračovací školou kupeckou a 1905 byl při obchodní škole otevřen jednoroční obchodní kurz i pro dívky, který se 1908 proměnil ve dvouletou obchodní školu pro dívky. V roce 1909 se obě školy přestěhovaly do nově postavené školní budovy v Husově třídě. Od září 1918 zde působila i nově zřízená čtyřletá chlapecká Obchodní akademie. V září 1919 se rozšířila o dívčí oddělení. V letech 1921 a 1922 byla ke škole připojena německá obchodní škola (chlapecká i dívčí) a německá kupecká pokračovací škola. Nově vzniklý ústav s právem veřejnosti, který převzalo 1926 město do své správy, se přestěhoval do budov bývalé německé měšťanské, instalatérské a obchodní školy (1926 byla rozšířena o přístavbu) v Dukelské ulici. Když byla v červnu 1937 škola přejmenována na Československou obchodní akademii dr. Edvarda Beneše, navštěvovalo jejích 25 tříd celkem 579 žáků a 394 žákyň (z toho 106 na německých pobočkách). V roce 1939 byla z německých paralelních tříd ustavena samostatná Německá obchodní akademie, jíž byla vrácena zpět budova v Dukelské ulici. Česká škola se v období 1940—1945 několikrát stěhovala: nové prostory postupně našla v Alšově ulici, v bývalé budově českého učitelského ústavu v ulici Matice školské a v areálu Kongregace sester Nejsvětější Svátosti na Rudolfovské třídě. V květnu 1945 se vrátila zpět do Dukelské ulice.

Do roku 1945 ve městě dále působilo i několik soukromých jazykových škol, které postupně vznikly po 1919.

V letech 1945—1989 prošly odborné školy v Českých Budějovicích zásadními změnami. Bezprostředně po válce nejprve zanikly všechny německé odborné školy a jejich budovy byly předány českým školám. Vedle starších českých odborných škol byla v Českých Budějovicích nově zřízena např. Státní drogistická škola při obchodní akademii (1945—1950) či Vyšší škola pro vzdělání sociálně zdravotních pracovnic, působící až do sloučení 1949 s Veřejnou odbornou školou pro ženská povolání při této škole; v jejím rámci byla v září 1946 otevřena dvouletá Škola pro vzdělání sociálně zdravotních pracovnic, čtyřletá Vyšší škola sociálně zdravotní a Pěstounský kurz. Ale již 1948—1950 byly odborné školy poprvé reorganizovány; další reorganizace odborných škol následovaly 1953, 1960, v 70. a 80. letech. Bývalé živnostenské či učňovské školy byly nejprve integrovány do jedné Učňovské školy (od 1951 Základní odborné školy), která ve 3 odděleních sdružovala všechny učební obory z oblasti řemeslné výroby, služeb a obchodu. Výuka probíhala v několika budovách na Senovážném náměstí, v ulici Jindřicha Šimona Baara, v Mánesově ulici, na Žižkově třídě a Rudolfovské třídě. V roce 1958 se jednotlivá oddělení Základní odborné školy osamostatnila. Vedle učňovských škol působila při velkých závodech ve městě též učňovská střediska a odborná učiliště, poskytující úplné vzdělání pro učně. Vyšší odborné vzdělání poskytovaly odborné školy a čtyřleté vyšší odborné školy. V 80. letech se odborné školství skládalo z učňovských škol (dvouletých), středních odborných učilišť (dvouletých až čtyřletých) a středních odborných škol (zpravidla čtyřletých). V roce 1989 zahrnovala síť odborného školství v Českých Budějovicích celkem 20 středních odborných učilišť, v nichž se připravovalo téměř 4 000 žáků. Dále sem patřila i Státní jazyková škola, která hned v prvním roce své existence (založena 1961 při ekonomické škole) otevřela 36 jazykových kursů, a 5 středních odborných škol, na nichž studovalo dohromady přes 3 000 studentů: Střední zemědělská technická škola na Rudolfovské třídě (od 1954, resp. 1958; navazující na starší Rolnickou školu), Střední ekonomická škola na Husově třídě (od roku 1949, resp. 1961; navazující na tradici obchodní akademie), Střední průmyslová škola stavební v Resslově ulici a Střední průmyslová škola strojnická v Dukelské ulici (obě pokračují v tradici předválečných průmyslovek) a Střední zdravotnická škola na Husově třídě navazující na Vyšší školu sociálně zdravotní.

Po roce 1989 došlo k četným proměnám ve struktuře odborného školství ve městě: nově vznikly soukromé školy, bývalá učiliště se přeměnila na integrované střední školy, některé školy zanikly, měnily se jejich názvy, působiště i počty žáků. Ve školním roce 2013—2014 působilo v Českých Budějovicích vedle středních odborných učilišť, 11 středních odborných škol a 6 vyšších odborných škol. Přední místo mezi odbornými školami ve městě zaujímaly jak školy tradiční – Střední průmyslová škola stavební, Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická, Střední odborná škola veterinární, mechanizační a zahradnická a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky (na Rudolfovské třídě), Střední zdravotnická škola a Vyšší zdravotnická škola na Husově třídě či obnovená Obchodní akademie na Husově třídě – tak i některé nově vzniklé: Vyšší odborná škola zdravotnická Bílá vločka, s. r. o. (v Zachariášově ulici), Střední škola  a Vyšší odborná škola cestovního ruchu na Senovážném náměstí, Vyšší odborná škola a střední škola, s. r. o. v ulici Emy Destinové, Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola automobilní a technická ve Skuherského ulici a Střední škola obchodu, služeb a podnikání a Vyšší odborná škola v Kněžskodvorské ulici. Dále zde působila řada jazykových škol, např. Jazyková škola Polyglot (Komenského ulice); Jazyková škola Gaudeo (Pražská třída), Jazyková škola Educo (Štítného ulice), Jazyková škola Aslan (náměstí Přemysla Otakara II.), Jazyková škola Skřivánek (Radniční ulice) či Horizonty, s. r. o. (Krajinská ulice).