Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti

Jako diecézní řeholní společnost ji potvrdil biskup M. J. Říha 1887, papežský souhlas udělil Pius XI. (1857—1939) až 1933. Posláním Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti je výchova a vyučování dětí a dívek, péče o nemocné a postižené; součástí činnosti je i výroba bohoslužebných rouch. Její počátky byly úzce spojeny s kongregací petrinů, odtud i podnes nesprávně užívané označení petrinky. Cesty obou kongregací se postupně rozešly, jejich oddělení bylo formálně stvrzeno 1913.

Roku 1887 kongregace zakoupila v Rudolfovské třídě a přilehlé Lipenské ulici 2 domy se zahradou, kde sestry vybudovaly řeholní dům s mateřincem, noviciátem a kostelem Božského srdce Páně. V postupně rozšiřovaném areálu (další pozemky a budovy byly přikoupeny ve 20. letech 20. století) Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti otevřela četná školská zařízení s právem veřejnosti: dívčí penzionát (1887—1949), domácí školu pro dorost kongregace (1890—1906), šicí školu (1896—1920), pokračovací kurz pro učitelky, resp. ženský učitelský ústav (1899—1903, resp. 1903—1941), obecnou dívčí školu (1903—1941), mateřskou školu (1906—1949), ústav pro vzdělání učitelek mateřských škol (1915—1947), industriální kurz pro vzdělávání učitelek (1915—1923), měšťanskou školu (1922—1949), odbornou školu pro ženská povolání (1939—1942) a dívčí reálné gymnázium (1938—1949). Od 1927 vedly sestry domácnost českobudějovických biskupů.

Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti se postupně stala nejpočetnějším českobudějovickým řeholním společenstvím a rychle se šířila mimo mateřské město i diecézi. Od 1895 bylo postupně otevřeno na 30 filiálních domů, mezi nimiž byl i 2. českobudějovický dům v Suchém Vrbném, kde sestry zajišťovaly od 1933 provoz mateřské školy. Válečná léta přinesla pro práci kongregace četná omezení. Do podzimu 1942 byly všechny její školy uzavřeny a kongregace ve svém areálu poskytovala útočiště školám a řeholním společenstvím, která musela své objekty uvolnit pro potřeby okupační správy. Azyl zde nalezla Kongregace Školských sester de Notre Dame a částečně i Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského. Po válce byly znovu otevřeny některé kongregační školy a školská zařízení (obecná dívčí škola, měšťanská dívčí škola, dívčí penzionát, dívčí reálné gymnázium, ústav pro vzdělání učitelek mateřských škol a mateřská škola), ale 1949 musely sestry školy znovu uzavřít a 1950 byly z města deportovány. Do Českých Budějovic se vrátily až 1992 a v následujících letech postupně zrekonstruovaly restituované objekty původního areálu kongregace, kde byl opět zřízen mateřinec, obnovena výroba bohoslužebných rouch a otevřena Církevní mateřská škola. Kongregaci byla navrácena i budova základní školy a školní jídelny na Rudolfovské třídě, kde byla 2002 zřízena Církevní základní škola při Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích. V současnosti sestry vedou též filiálku kongregace v Albrechticích u Lanškrouna a pracují i na českobudějovickém biskupství.