šestý českobudějovický biskup (1885—1907)
Pocházel z katolické zemědělské rodiny. Po absolutoriu píseckého gymnázia se rozhodl pro kněžský stav a na podzim 1858 nastoupil do biskupského semináře v Českých Budějovicích. Kněžské svěcení přijal 27. 7. 1862 z rukou českobudějovického biskupa J. V. Jirsíka, krátce působil jako kaplan v Kovářově u Milevska, a v letech 1864—1869 studoval v elitním vídeňském duchovním učilišti, tzv. Frintaneu či Augustineu, kde 11. 7. 1869 získal doktorát teologie.
Po návratu byl ustanoven kazatelem u kostela sv. Anny v Českých Budějovicích, působil jako studijní prefekt chlapeckého biskupského semináře, krátce zastával funkci katechety v německém učitelském ústavu. Roku 1871 převzal profesuru morální teologie v českobudějovickém biskupském semináři, dále působil i jako cenzor knih, spoluredaktor biskupského Ordinariátního listu, biskupský notář, přísedící diecézního soudu, zpovědník Kongregace Školských sester de Notre Dame v horažďovickém mateřinci i rádce mnoha zbožných bratrstev. Českobudějovickým biskupem byl Františkem Josefem I. (1830—1916) jmenován 7. 7. 1885 a schválen papežem Lvem XIII. (1810—1903) již 27. 7. 1885. Biskupské svěcení mu udělil pražský arcibiskup F. P. Schönborn 6. 9. 1885 v katedrálním kostele sv. Mikuláše.
V biskupském úřadě mj. schválil stanovy dvou kongregací diecézního práva, Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti (1887) a Kongregace Bratří Nejsvětější Svátosti (1888). Po celou dobu svého episkopátu se zasazoval o vybudování nové biskupské katedrály, která měla být zasvěcena svatému Janu Nepomuckému a na niž pamatoval i ve své závěti. Byl i literárně teologicky činný. Publikoval několik spisků, např. životopis sv. Martina a tři články v Časopise katolického duchovenstva. V otázce sporů mezi Čechy a Němci v jazykově smíšených oblastech diecéze zastával neutrální stanovisko.
Byl držitelem několika ocenění: 1887 mu byl udělen Řád Železné koruny II. třídy, 1896 byl povýšen na tzv. asistenta papežského trůnu a římského hraběte, 1906 se stal rytířem Řádu johanitů s právem nosit zlatý kříž. Počátkem roku 1907 podlehl dvěma záchvatům mrtvice a 11. 2. 1907 byl pohřben jako první z českobudějovických biskupů na novém hřbitově u sv. Otýlie.
AUTOŘI:
Mons. prof. ThDr. Jaroslav Kadlec
doc. PhDr. Miroslav Novotný CSc.
KADLEC, Jaroslav. Českobudějovická diecéze. Vyd. 1. České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna, 1995. 146 s. Setkání. ISBN 80-901602-3-9.
[s. 36—37, 124–125.]BUBEN, Milan. Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů. Vyd. 1. Praha: Logik, 2000. 411 s. ISBN 80-902811-0-9.
[s. 290—291.]MARDETSCHLÄGER, Franz. Kurz gefasste Geschichte des Bisthums und der Diöcese Budweis zur Jubiläumsfeier ihres hundertjährigen Bestehens. Budweis: Franz Mardetschläger, 1885. vii, [1], 359 s.
HÁLEK, Vlastimil. Dr. Martin Říha, biskup českobudějovický, lidumil a spisovatel. In: Vlast. 1909, roč. 26, č. 8—10.
[s. 707—712, 804—809, 881—888.]HUBER, Kurt Augustin. Bischofsernennungen für Budweis 1851—1885. In: HUBER, Kurt Augustin. (ed.) Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen – Mähren – Schleisien VII. Festschrift zur zweiten Säkularfeier des Bistums Budweis 1785—1885. Königstein im Taunus : Institut für Kirchengeschichte von Böhmen – Mähren – Schlesien, 1985.
PROKOP, Ivo. Českobudějovický biskup Martin Josef Říha – Odraz jeho myšlenek a činnosti v pastýřských listech a zprávách o stavu diecéze. In: Notitiae historiae ecclesiasticae 2/2012, s. 40—57.
[s. 40—57.]NOVOTNÝ, Miroslav et al. Die Diözese Budweis in den Jahren 1851—1907: das Aschenputtel unter den Diözesen II. Berlin: Peter Lang, 2021. 307 stran. Beiträge zur Kirchen- und Kulturgeschichte; Band 37. ISBN 978-3-631-81129-0.
[s. 81—88.]SVOBODA, Rudolf. Dějiny farnosti sv. Jana Nepomuckého v Českých Budějovicích, I. díl Stavba kostela a vznik farnosti. České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna v Českých Budějovicích, 2010, ISBN 978-80-86074-28-3.