výtvarné umění 2. poloviny 20. století a počátku 21. století

V prvních 5 letech po osvobození republiky organizovalo a určovalo hledisko výtvarné práce v regionu Sdružení jihočeských výtvarníků. Činnost tohoto spolku ukončil rok 1950, kdy nastala reorganizace kulturního života a ustavení uměleckých svazů. Bylo vytvořeno Krajské středisko Svazu československých výtvarných umělců, které bylo organizačně spjato s pražským centrem. Doba činnosti této organizace znamenala zmrazení progresivních aktivit a posunula výtvarné umění do hlubokého průměru. Znovu se hodnotily problémy realismu a lidovosti, v plné míře se uplatňoval tzv. socialistický realismus, názorně doložený např. celostátní akcí Povltaví, kdy výtvarní umělci zachycovali výstavbu vodních děl na Vltavě, která změnila do značné míry tvářnost krajiny.

Určité oživení přinesla 60. léta. V roce 1962 se v Českých Budějovicích představila skupina výtvarníků pod názvem Kolektiv: Miloslav Cicvárek (1927—2007), Jan Cihla (1929—2017), F. Dvořák, A. Hloušek, L. Konopka, M. Nováček, František Peterka (*1920), J. Tichý, K. Valter. Usilovali o manifestaci své tvorby v nezávislosti na dogmatech oficiální umělecké doktríny. Společné výstavy měli ještě 1964, 1966, 1970. Jako protipól těmto snahám vznikla 1964 skupina Jih. Sedmdesátá léta byla i v jižních Čechách dobou tzv. normalizace, která nastala po určitém náznaku progresivnějších snah v předchozím období. Snaha po oživení výtvarné scény se objevila v závěru 70. let, kdy byla zorganizována řada výstav mladých jihočeských autorů. První výstava se uskutečnila 1979 v Českých Budějovicích pod názvem Mladí jihočeští výtvarní umělci. Představili se zde např. Josef Geršl (*1952), M. Konrád, Roman Kubička (*1948), Miroslav Páral (*1955), E. Prokopcová, J. Ptáček, Jiří Řeřicha (*1951). Autory nespojoval konkrétní výtvarný program, spíše generační spřízněnost. V ústraní rozvíjel experimentátorství 60. let Josef Bruckmüller (*1946).

Rok 1989 přinesl oživení i v jihočeském regionu. Po 17. 11. 1989 byla na podporu demokratických přeměn založena skupina Kruh 89. V roce 1990 bylo Krajské středisko Svazu československých výtvarných umělců rozpuštěno a nově vznikla Asociace jihočeských výtvarných umělců (prvním jejím předsedou byl zvolen R. Postl). Poprvé se představila v květnu 1990 výběrovou výstavou svých členů. Z dalších významnějších akcí Asociace stojí za zmínku výstavy Proměny I (1990), Proměny II (1991), Jihočeši v Bretani (1992), Asociace jihočeských výtvarníků (1993). V roce 1991 vznikla v Českých Budějovicích skupina En Face 91, kterou tvořilo 7 umělců působících na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity: Karel Hyliš (1928—2024), Petr Hyliš (*1956), Matouš Vondrák (1943—2011), Roman Kubička (1948—2020), Jiří Stejskal (1932—2015), Ludvík Vacek (1951—2022) a Josef Lorenc (*1958). Období 90. let přineslo větší aktivitu mladších výtvarných umělců, reagujících na postmoderní a minimalistické směry umění konce 20. století: Michal Škoda (*1962), Petr Sládek (*1961), Petr Písařík (*1968). Tato tvorba přináší míšení stylů, žánrů, ikonografie. Významnou aktivitu sehrává v tomto případě výstavní program Domu umění v Českých Budějovicích, který 1995 přešel do majetku města České Budějovice.

Od 1997 pořádá Asociace jihočeských výtvarníků každoroční mezinárodní přehlídky soudobého výtvarného umění Intersalon, do roku 2019 probíhaly v Českých Budějovicích.

Sochařská tvorba byla představena v letech 1993—1998 v rámci Dřevosochařských sympozií v lesoparku Stromovka, jejichž organizátoři si vytkli za cíl zpřístupnit a zkvalitnit veřejný prostor zanedbané zelené plochy nedaleko středu města. Jedním z klíčových hybatelů mezinárodních předhlídek byl Milan Doubrava (1946—2017), jehož dřevěná plastika Větrná (1993) náleží mezi několik málo dochovaných děl. Umístění monumentálních sochařských děl pracovalo s pohledovými osami v rámci lesoparku a částečně dodnes vytváří citlivý přechod z urbánního prostředí do polodivoké přírody. K dochovaným dílům regionálních tvůrců náleží práce Marka Borsányiho (*1966) z posledního ročníku sympozia 1998. Na princip umístění vizuálně poutavých sochařských prací do veřejného prostoru se od roku 2008 snaží navázat sezónní přehlídka Umění ve městě, jejímž organizátorem je Michal Trpák (*1982). V různých materiálech experimentující sochařskou osobností, je Zdeněk Chmelař (*1972), jehož dřevěná plastika Maják (2015) vhodně dotváří říční promenádu nedaleko Dlouhého mostu.

Zatímco během 2. poloviny 20. století byla přirozeným uměleckým centrem katedra výtvarné výchovy pedagogické fakulty, po roce 2000 se jím stala českokrumlovská Střední uměleckoprůmyslová škola sv. Anežky České. Právě její pedagogové žijí, tvoří i vystavují v českobudějovickém prostředí, přičemž v prvních dvou dekádách nového tisíciletí jim příležitost často poskytla galerie Měsíc ve dne (v provozu 2000—2021) v Nové ulici. Vedle sochařů M. Doubravy  a Z. Chmelaře zde vystavovali např. malířka Eva Výborná (*1965), malíř, grafik a kurátor Michal Vavrečka (*1975), intermediální tvůrce Petr Brožka (*1974), fotograf Jan Mahr (*1977) či malíř a designér Radek Doško (*1971). K nejmladší generaci umělců patří malíř Michael Hon (*1991), který po studiu na brněnských uměleckých katedrách osobitě rozvíjí tamní tradici monohochromní, minimalistické malby. S výstavním a publikačním programem galerie byl rovněž spjat grafik Petr Palma (*1957), jenž se estetikou a vtipem svých linorytů často navrací k vizualitě reklam z doby kolem roku 1900 a vedle volné grafiky se často zabývá tvorbou originálních exlbris.

K výrazným fenoménům poválečného umění náleží také pouliční umění, street art, jehož tvůrci legálně či nelegálně utvářejí veřejný prostor měst i jejich okrajových částí. Po prvních opatrných krocích ke spolupráci mezi výraznými autory lokální graffiti scény a samosprávou města počátkem 21. století se od 20. let rozvinula intenzivní spolupráce na utváření infrastrukturních staveb s omezením vandalských zásahů. Vznikl proto Manuál pro práci s moderním uměním na veřejných prostranstvích města České Budějovice autorky Lucie Mačí, 2021, který seznamuje s jednotlivými polohami street artu, označuje vhodné objekty a popisuje ideální procesy spolupráce na realizaci výtvarných děl ve veřejném prostoru. Populárním autorem monumentálních nástěnných maleb se v lokálním i regionálním kontextu stal například Daniel Kyncl (*1990).

S mnoha jmenovanými současnými tvůrci z různých výtvarných oborů se lze setkávat během jihočeských Dnů otevřených ateliérů, které se pravidelně konají vždy v říjnu od roku 2008.