Bárta Šimon

Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích (1884) vystudoval teologii v Římě, kde byl byl 16. 3. 1889 vysvěcen na kněze. Po krátkém působení v duchovní správě jako kaplan v Sedlci u Blatné a prefekt studií v biskupském semináři v Českých Budějovicích (1891—1893) učil náboženství na gymnáziu v Pelhřimově (1893—1908) a na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích (1908—1921). Biskupem v Českých Budějovicích byl papežem Benediktem XV. (1854—1922) jmenován 16. 12. 1920, konsekrován a intronizován byl 20. 2. 1921 v českobudějovickém kostele svatého Mikuláše; stal se tak prvním českobudějovickým biskupem, do jehož výběru stát nezasahoval (jmenování biskupů za první republiky bylo výlučně v kompetenci Svatého stolce). Biskupský úřad zastával v nelehké době pro římskokatolickou církev, proto se po 1918 se snažil oživit činnost biskupského semináře i náboženský život v diecézi a posílit tak katolickou víru oslabenou početnými přestupy věřících od římskokatolické církve (ponejvíce k nově vzniklé Církvi československé): mj. 1927 uspořádal v Českých Budějovicích eucharistický sjezd, podporoval činnost hnutí katolických kněží a laiků sdružených v Katolické akci (součást celosvětového hnutí založeného 1922) i konání Dnů katolického mládí (1936). Po mnichovském diktátu musel zdravotně oslabený episkop přihlížet, jak byla jeho diecéze rozdělena a 134 farností s německým obyvatelstvem bylo dáno do správy bavorským a rakouským biskupům. Ke konci života měl velké zdravotní problémy, mj. ztrácel zrak i sluch, a tak mu ve správě diecéze vypomáhali pražští světící biskupové A. Eltschkner a Johann Nepomuk Remiger (1879—1959). Byl pochován na hřbitově svaté Otýlie v Českých Budějovicích.