Stromovka

Byl založen v 50. až 60. letech 20. století převážně v rámci brigádnické svépomoci českobudějovických podniků a občanů na západním břehu Vltavy, jižně od Čtyřech Dvorů. Ještě ve 30. letech 20. století bylo toto území, zvané Dlouhá louka a ležící mezi Dlouhým mostem na severu a starou litvínovickou silnicí na jihu, Vltavou na východě a trasou Zlaté stoky na západě, pokryto komplexem přirozených vlhkých luk. V době druhé světové války byl spojen Dlouhý most s litvínovickou silnicí účelovou vojenskou komunikací. Ta byla později rozšířena a stala se součástí hlavního silničního tahu E 55. Území Dlouhé louky tak bylo rozděleno na dvě části, z nichž pro větší, západní, se vžil název Stromovka a jméno Dlouhá louka je většinou používáno jen pro menší východní část.

Při zakládání parku bylo použito krátkověkých rychle rostoucích dřevin, zejm. topolu kanadského, vrby křehké a náhrobní, břízy bělokoré a olše lepkavé. Dlouhověké cílové dřeviny byly využity jen v omezeném rozsahu. Většina původně založených porostů, u nichž téměř 30 let chyběla údržba, se ocitla na konci 20. století na hranici své životnosti. Od poloviny 80. let byly proto systematicky rekonstruovány a doplňovány novou výsadbou cílových dřevin (dubu, buku, javorů, lípy, borovic a smrku), která zároveň ve větší míře respektuje hlediska ekologická a krajinně estetická. Na přelomu 80. a 90. let byl rybník Bagr poměrně tvrdým technickým způsobem upraven na koupaliště. Od počátku 90. let se začaly kosit dříve zanedbané a rudealizované luční porosty. Stav Stromovky se významně zlepšil. V srpnu 2002 zasáhla park velká povodeň, která způsobila dlouhodobé zamokření některých ploch a proto byla v následujícím roce provedena rekonstrukce páteřní sběrné vodoteče. Ve stromových porostech převládá bříza bělokorá, lípa malolistá, olše lepkavá, zvolna se zvyšuje zastoupení dubu letního, buku lesního, javoru klenu a javoru mléče, zatímco topol kanadský bude postupně úplně vymýcen. Z významných vzácnějších dřevin se vyskytují např. buk lesní červenolistý (kultivar Atropurpurea), javor stříbrný, korkovník amurský a liliovník tulipánokvětý. Luční porosty mají na části plochy dosud přirozený charakter. Na středně vlhkých stanovištích se vyvinul typ ovsíkových luk, v nichž převažují trávy lipnice luční, kostřava luční, psárka luční a trojštět žlutavý, z doprovodných květnatých druhů zde rostou zejm. zvonek rozkladitý, lomikámen zrnatý, chrastavec rolní, pampeliška srstnatá a kohoutek luční. Typ bezkolencových luk na střídavě vlhkých stanovištích je charakterizován zvýšeným zastoupením totenu lékařského, rdesna hadího kořene a výskytem bukvice lékařské, svízelu severního a chrpy luční. V jihozápadní části parku zůstaly zachovány menší plochy mokřadního lučního společenstva s dominantní ostřicí trsnatou, která je v rámci České republiky považována za ohrožený druh. V roce 1993 bylo ve Stromovce orientačním botanickým průzkumem zjištěno celkem 135 bylinných druhů cévnatých rostlin. Zlepšující se stav dřevinných a lučních porostů se odráží i na zvyšujícím se počtu zjištěných hub: 1977: 70 druhů; 1988: 135 druhů; 1993: 223 druhů; 1995: 277 druhů. Stromovka je také územím s bohatou avifaunou. Při průzkumu 1997 bylo v době hnízdění zjištěno přes 60 druhů ptáků, z čehož asi 53 druhů zde i hnízdilo. Nejhojnějšími ptáky v parku jsou především druhy lesní a lesních okrajů, což odráží strukturu vegetace parku. Z těchto druhů je nejpočetněji zastoupena pěnice černohlavá, kos černý, budníček menší, pěnkava obecná a sýkora koňadra. Jedinci těchto druhů tvoří asi 40 % celé ptačí populace Stromovky. Vedle těchto běžných druhů zde hnízdí i druhy, které jsou v prostředí městských aglomerací vzácnější nebo se nevyskytují vůbec, např. holub hřivnáč, který zde hnízdil v asi 10 párech, stejně jako drozd kvíčala. Pravidelně zde hnízdí i několik párů chráněné žluvy hajní, jeden pár strakapouda malého, žluna zelená, dlask tlustozobý. Několik vtroušených skupinek jehličnatých stromů poskytuje podmínky pro existenci i nejmenšímu evropskému ptačímu druhu, králíčku ohnivému. Pro existenci nelesních druhů vytvářejí příznivé podmínky zejm. neudržované zamokřené luční porosty v západní části parku. Hojně se zde lze setkat s rákosníkem zpěvným, cvrčilkou říční, vzácněji s cvrčilkou zelenou. Vyskytuje se tu i pár ťuhýka obecného. V křovinách hnízdí vedle pěnice černohlavé i pěnice pokřovní, řidčeji pěnice slavíková a pěnice hnědokřídlá. Z biogeograficky významných druhů na tomto místě hnízdí i několik párů čečetky zimní. Malé neudržované rybníčky v západní části parku umožňují hnízdění i několika párům vodních ptáků. Zjištěno bylo hnízdění kachny divoké, slípky zelenonohé, lysky černé a potápky malé. Ptactvo Stromovky není bohaté jen co do počtu hnízdících ptačích druhů, vysoká je i početnost ptactva. Na ploše 68 ha bylo 1997 zjištěno téměř 400 hnízdících párů.

Pro svou krajinně ekologickou a estetickou funkci je park Stromovka registrován jako významný krajinný prvek. Po letech nezájmu a zmenšené údržby byl od konce 20. století využíván jako rekreační oblast pro obyvatele města, zejm. jeho sídlišť. V 90. letech se výrazně zkvalitnila údržba areálu a postupně byl naplňován rekreační program parku. Rekonstruovány byly cesty pro pěší, kolečkové bruslaře a cyklisty, lavičky, hřiště. V letech 1993—1999 zde probíhalo Dřevosochařské sympozium, jehož díla zůstávají v parku a zvyšují jeho estetickou úroveň.