odsun Němců

Česko-německé vztahy po skončení druhé světové války měly několik etap vývoje: od osvobození do přelomu července a srpna 1945, od srpna do konce 1945 a celý rok 1946.

Pro první etapu byly typické tzv. divoké odsuny. Měsíc květen byl poznamenán násilnými činy proti německému obyvatelstvu, každodenním jevem byly sebevraždy v důsledku prohrané války a strachu před odplatou. Kolik Němců odešlo z Českých Budějovic v letních měsících 1945, nelze zjistit; statistiky se nevedly o těch, kteří uprchli za hranice (včetně českých kolaborantů). Dne 20. 5. 1945 na hřbitově svaté Otýlie zastřelili bez soudu čeští četníci 28 Němců, aktivistů nacistického režimu. O dva dny později, 22. 5., byli zastřeleni při pokusu o útěk na stejném místě 3 kolaboranti české národnosti službu konajícím policejním strážmistrem. Kolaboranti byli vyčleněni na kopání hrobů pro německé sebevrahy. Z písemné informace, vyhotovené správou hřbitova svaté Otýlie pro Komisi národní správy v Českých Budějovicích, vyplývá, že ve dnech 5. 5. – 13. 6. spáchalo v Českých Budějovicích sebevraždu 122 osob.

Postupimská konference 17. 7. – 2. 8. 1945 a dekret prezidenta republiky z 2. 8. 1945 zakončily období divokých odsunů. Začaly několikaměsíční přípravy na organizovaný o. N., jehož hlavní etapa proběhla 1946. Ministerstvo vnitra zaslalo 28. 7. 1945 všem okresním národním výborům a správním komisím směrnici k tvorbě seznamů Němců a Maďarů určených k odsunu z Československé republiky. Soupis měl být prováděn v menších obcích podle domovních čísel, ve městech a větších obcích podle ulic a v nich podle pořadových čísel domů. Rodiny se zapisovaly pohromadě. Důležitá byla kategorizace osob: 1. okupanti, tj. Němci a Maďaři, kteří se nastěhovali na území ČSR po 1. 10. 1938; 2. provinilci, pokud nebyli již zajištěni (zvláště průbojní nacisté, kteří ostentativně vystupovali s odznakem strany); 3. bývalí veřejní zaměstnanci, kteří se zrušením služebního poměru stali nezaměstnanými; 4. zemědělci; 5. majitelé podniků a živnostníci; 6. příslušníci svobodných povolání; 7. dělníci; 8. různí.

První transport z Českých Budějovic byl vypraven 24. 1. 1946, další pak následovaly 9. 3., 16. 5., 5. 6., 18. 6., 22. 8., 5. 9., 16. 9., 4. 10., 13. 10., 3. 11. a 21. 11. Většina transportů byla uskutečněna jako tzv. kombinované, s podílem sběrných středisek v Kaplici a Vyšném u Českého Krumlova, s předběžným určením kvót pro jednotlivá střediska. Zpravidla šlo o 300—500 lidí na jedno středisko. Transport byl zajišťován nákladními vagony. Pouze část osob čekala delší dobu na transporty ve sběrných táborech, ostatní tzv. volní Němci byli soustředěni během 2—3 dnů před odsunem. K povoleným zavazadlům o hmotnosti 50 kg si mohli transportovaní vzít navíc i teplé prádlo, šatstvo, ložní prádlo, pokrývky a podušky, kuchyňské nádobí apod. Původní suma 1 000 říšských marek na rodinu byla postupem 1946 rozšířena na 1 000 říšských marek na osobu. Do tzv. dobrovolného odsunu 1. 9. 1945—15. 1. 1946 bylo zařazeno 2 030 Němců. V 12 následujících transportech soustavného odsunu opustilo České Budějovice 5 433 osob, z nich 4 072 do Bavorska, 752 do sovětského okupačního pásma v Německu a 169 do Rakouska. Převažovaly osoby nejmladšího a nejstaršího věku, 3 103 bylo ženského a 2 303 mužského pohlaví. Transporty 1946 v podstatě o. N. dokončily, zbyly jen některé zvláštní skupiny obyvatel (odborníci, staří a nemocní, invalidé atd.), jejichž odsun byl proveden v následujících letech. Na začátku 50. let pak byl zbytek německé menšiny rozptýlen do českého vnitrozemí, nakonec jim bylo přiznáno i československé občanství.