Pernerové

Zakladatel českobudějovické větve Josef Perner (1747—1804) pocházel z Plzně. U otce se vyučil zvonařství a lití děl a po tovaryšském pobytu v Německu se 1772 usadil v Českých Budějovicích. Sňatkem s dcerou člena městské rady Franze Hermanna získal 1776 od tchána dům v Kněžské ulici (č. 16), patřící dříve zvonaři Antonu Pöglovi († 1772). Jako jediný zvonař v jižních Čechách měl J. Perner od začátku dostatek zakázek. Zhotovil nebo přelil řadu menších zvonů pro kostely na Šumavě a ve většině jihočeských okresů. České Budějovice si objednaly jen zvon pro kostel svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele na Starém Městě (1804). Všechny své zvony J. Perner označoval jménem Josephus Perner Budvicii nebo Joseph Perner in Budweis s připojením letopočtu. Důsledné uvádění místa působení mělo vyloučit záměnu s příbuznými zvonaři, kteří pracovali v Plzni. Větší zvony byly odlévány v dílně při cestě na Dobrou Vodu, kterou 1729 zřídil zvonař Jiří Václav Kohler (kolem 1690 – asi 1750).

Představitelem druhé generace byl Johann Karl Perner (1778—1834). Podnik vedl kratší dobu, a proto i počet jeho zvonů byl menší. V roce 1810 dodal zvon do Libníče a 1818 do Rudolfova. Své výrobky označoval jménem Joannes Carolus Perner Budvicii nebo J. C. Perner in Budweis s uvedením roku výroby. Ještě za otcova života odlil jeho nástupce Johann Adalbert Perner 1815 a 1816 pod svým jménem zvony do Lomnice a Kapliček. Jeho hlavní činnost spadala do období 1822—1843 a byla určena pro kostely v převážné části jižních Čech a zvláště na českých schwarzenberských panstvích. V období 1810—1838 dodal také řadu zvonů do kostelů v diecézi Sankt Pölten v Dolním Rakousku. Výzdobu svých výrobků doplňoval vlastním znakem.

Další zvonařskou generaci představoval Anton Perner (* 1824). Jeho zvony byly určeny především pro jižní Čechy, ale 1810—1885 také do Dolních Rakous a diecézi Sankt Pölten. Naopak v některých jihočeských místech musel ustoupit rakouským zvonařům Johannu a Franzi Hollederům z Lince. Pernerovy zvony lze identifikovat podle sign. A. (Anton) Perner s vročením. Roku 1883 rozšířil firmu i na svého syna Rudolfa Pernera I. (1858—1933), zvony byly pak označovány podle jazyka nápisu A. Perner (et filius, und Sohn, výjimečně a syn). V té době byla firma známa a uznávána nejen v českých zemích, ale i za hranicemi Rakouska-Uherska a dokonce v zámoří. Kolekci zvonů dodala 1895 do Lagosu v Nigérii.

R. Perner I. rozšířil podnik o kovolijectví a začal vyrábět také hasičské stříkačky a vodní čerpadla. U dvou pecí v Suchém Vrbném zaměstnával 1906 asi 30 dělníků. Firma si udržovala dobrou pověst a objednávky na zvony přicházely i ze vzdálených míst. V Českých Budějovicích dodal zvony pro nové kostely, zejm. kostel svatého Jana Nepomuckého. Po 1918 nastalo pro firmu nové období prosperity, protože byly nahrazovány zvony zničené za první světové války. R. Perner I. proto mohl zvonárnu přestavět a rozšířit. Jeho výrobky měly označení Rudolphus Perner Budvicii nebo Rudolf Perner Budweis.

Roku 1922 vstoupil do otcova podniku syn Rudolf Perner II. (1899—1982). Převzal jej 1929 a vedl až do konce druhé světové války. V souvislosti s odsunem Němců odešel 1946 do Bavorska. Zvonárna u Dobré Vody s národní správou sice obnovila činnost pod starou firmou, ale brzy zanikla. R. Perner II. 1947 založil v Pasově nový zvonárenský závod, v jehož vedení pokračoval syn Rudolf III. (1929—1973). Po jeho smrti se do čela podniku vrátil Rudolf II. a syn Maxmilián. Od 1991 řídí závod vnuk Rudolf IV. (* 1969). Vztah firmy k Českým Budějovicím byl obnoven 1993, kdy ulila a spolu s pasovským Rotary Clubem věnovala dva zvony pro kostel svatého Vojtěcha ve Čtyřech Dvorech. V roce 1995 zhotovila pro Černou věž zvon s názvem Budvar, který věnoval stejnojmenný pivovar k 100. výročí svého založení. Téhož roku Rudolf Perner IV. dodal také novou zvonkohru na českobudějovickou radnici. Výroba zvonů firmy Perner v Pasově skončila 2013.