spisovatelé

Na začátku 16. století působil na českobudějovické faře vydavatel astronomických tisků V. Fabri. Po 1530 přeložil městský písař J. Petřík z Benešova některé humanistické spisy Erasma Rotterdamského. Latinské literární spisy psal pozdější mistr pražské univerzity Šimon Proxenus ze Sudetu (asi 1532—1575); sepsal např. vzpomínky na své studijní cesty po francouzských školách. Jako lékař ve městě 1560—1578 působil básník Matouš Cervus (před 1530—po 1578). V 16. a 17. století se rozvíjela českobudějovická analistika. Z Českých Budějovic pocházel také německý potulný básník Benedikt Edelböck († asi 1602). Roku 1574 napsal na dvoře tyrolského arcivévody své vrcholné dílo, drama Comedi von der freudenreichen Geburt Jesu Christi (Hra o radostiplném zrození Ježíše Krista), které výrazně ovlivnilo i německé lidové hry ze Šumavy v 18. století.

Za osvícenství a v raných fázích národního obrození byly první projevy jazykového vlastenectví spjaty s českobudějovickým gymnáziem, založeným 1762 za přispění dějepisce Gelasia Dobnera (1719—1790). Na tomto pětitřídním piaristickém ústavu, kde se začalo česky učit 1811, studovali Antonín Jaroslav Puchmajer (1769—1820), trojice básníků buditelů: František Ladislav Čelakovský (1799—1852), Josef Krasoslav Chmelenský (1800—1839) a Josef Vlastimil Kamarýt (1797—1833), krátce zde působil poličský rodák Josef Václav Justin Michl (1810—1862). V pol. 40. let 19. století analyzoval staré listiny v archivu města Karel Jaromír Erben (1811—1870), po porážce revoluce roku 1848 tudy prchal Josef Václav Frič (1829—1891). V českobudějovickém semináři studoval a později byl vysvěcen vlastenecký básník Václav Čeněk Bendl Stránický (1833—1870) Ve 2. pol. 19. století ovlivnilo literární život Českých Budějovic problematické soužití Čechů a Němců. Převaha německé kultury byla zřejmá; česká inteligence se scházela v Besedě českobudějovické Na Sadech, o níž 1871 psal Jan Neruda (1834—1891). Již předtím se v Menších cestách zmínil v cestopisných fejetonech o zápasu českobudějovických Čechů s Němci. Při krátkém studiu ve městě uveřejnil své první básnické pokusy Josef Holeček (1853—1929). Karel Václav Rais (1859—1926) zde 1878 složil učitelské zkoušky. V letech 1883—1884 učil na Jirsíkově gymnáziu v jihočeské metropoli překladatel antických literatur Otmar Vaňorný (1860—1947), pedagogicky zde působil 1892—1902 Josef Štefan Kubín (1864—1965), který zároveň přispíval do Budivoje. V té době byly České Budějovice centrem zejm. německého kulturního života, jehož literární reprezentanti, např. Hans Watzlik (1879—1948) či zdejší rodáci Friedrich Jaksch Bodenreuth (1894—1945) a Karl Franz Leppa (1893—1986) oslovovali širší čtenářský okruh českých Němců s přesahy do Rakouska a Německa. Německy píšící šumavští spisovatelé měli i později k městu blízký vztah (viz časopis Waldheimat).

Český básník Fráňa Šrámek (1877—1952) ve městě vojákoval, odpykával si trest ve vojenském vězení, později zde žil a publikoval své verše. Zřejmě zde napsal také svou posmrtně vydanou sbírku Rozbolestněný ženami. V hospůdce Na Sadech působil kolem 1908 literární kroužek ovlivněný modernistickými idejemi. Jeho členem byl mj. A. Hetzl. Českobudějovické dívčí gymnázium vystudovala prozaička Růžena Schwarzová (1892—1973), vyrůstala zde překladatelka ruské literatury Marie Marčanová (1892—1979). Inspiraci pro své romány čerpal z pobytu ve městě táborský advokát a spisovatel Jaroslav Maria (1870—1942). Po sňatku s Vlastislavem Zátkou (1887—1962) v jihočeské metropoli krátce působila Marie Pujmanová (1893—1958). S českobudějovickými studenty byl v Praze spjat vznik tzv. Jihočeské Thélemy, jejíž iniciátor Prokop Miroslav Haškovec (1876—1935) vydal 1921 Jihočeskou čítanku. Na počátku první světové války byl do města ke svému 91. pluku eskortován J. Hašek. V Českých Budějovicích absolvoval 1916 školu pro jednoroční dobrovolníky česko-židovský publicista Alfréd Fuchs (1872—1941) a zachytil zdejší pobyt i ve svém autobiografickém díle Oltář a rotačka.

Za první světové války byl aktivním členem českobudějovických kulturních a vlastivědných spolků spisovatel F. Rada, dlouholetý jednatel Klubu Za staré Budějovice a spolupracovník Jihočeského muzea. Po roce 1918 v Českých Budějovicích učil básník a pedagog Jos. Bartuška. Krátce zde jako pedagog působil proletářský poeta wolkrovské orientace Jaroslav Hůlka (1899—1924). V pol. 20. let 20. století se stal předsedou českobudějovické odbočky Filosofické jednoty fejetonista a beletrista B. Borkovec. Na německém reálném gymnáziu maturoval N. Frýd, žila zde spisovatelka Květa Koževniková (1930—1981) a Z. Bezděková, která později učila na místní pedagogické fakultě. Roku 1928 v Českých Budějovicích absolvoval český učitelský ústav marxistický publicista Václav Pekárek (1907—1982). Významnou úlohu v meziválečné jihočeské kultuře sehrál v letech 1931—1938 avantgardní literární a výtvarný časopis Linie. Podle programového prohlášení chtěli jeho spolupracovníci navázat a udržet styk s kulturními evropskými středisky. Mezi publicisty časopisu patřili např. O. Nouza, Jos. Bartuška a gymnaziální profesor Miroslav Haller (1901—1968). Ve školním roce 1937—1938 působil na místním reálném gymnáziu překladatel a básník duchovní orientace Josef Kostohryz (1907—1987). Od roku 1938 ve městě trvale pedagogicky působil také básník a lingvista Karel Erban (1901—1982). Cyklus veršů věnoval okolí města polský básník E. Zegadlowicz. Roku 1940 maturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích pozdější literát Jan Kozák (1921—1995), za války 1943 prozaik Rudolf Kalčík (1923—1980). Po studiích v Brně přestoupil na českobudějovické teologické učiliště básník F. D. Merth. Roku 1942 byl vysvěcen na kněze, 1948 zatčen a odsouzen k pětiletému vězení.

Od konce 50. let se centrem regionálního literárního života v Českých Budějovicích stalo Krajské nakladatelství, v 60. letech přejmenované na Růže. S jihočeskou metropolí jsou spjaty literární počátky dlouhodobě vězněného spisovatele Karla Pecky (1928—1997), svou vědeckou dráhu zde zahájili literární historik a prozaik František Kautman (*1927) a literární teoretik a estetik Zdeněk Mathauser (*1920). V roce 1952 v Českých Budějovicích maturoval spisovatel a historik umění Bohumil Nuska (*1932), pedagogickou fakultu absolvoval (1954) autor literatury pro děti a mládež Stanislav Rudolf (*1932). V 60. letech ve městě studovali prozaik Petr Pavlík (*1933) a básník Miroslav Hule (*1946); v blízkém Týně nad Vltavou krátce učil básník Zdeněk Hron (*1944), českobudějovický rodák. Roku 1969 vyšla v Růži 4 čísla literárního časopisu Arch. Ve zdejším rozhlasovém studiu pracovali prozaikové Vladimír Michal (1925—2000) a Ludvík Mühlstein (*1932). V Českých Budějovicích působila také Ilona Daňková (1934—1995), částečně se na Českobudějovicku odehrávají prózy absolventky místního učitelského ústavu Elišky Horelové (*1925). Literární historií budějovického regionu se v poválečném období zabýval vysokoškolský učitel S. Cífka. Rozsahem i kvalitou regionální literaturu významně přesahuje zejména překladatelské dílo Jana Mareše (*1940), specializujícího se zejména na šumavskou německy psanou literaturu v širším kontextu (on-line přístupný soubor Kohoutí kříž a několik knižně a časopisecky vydaných výborů). Nejvýznamnější osobností literárních Českých Budějovic konce 20. století byl prozaik, básník a esejista V. Mertl. Od 2001 ve městě působí sdružení Jihočeský klub Obce spisovatelů. V posledních letech se v celostátním kontextu prosadil několikanásobný držitel prestižní ceny Magnesia Litera Jiří Hájíček (*1967). Jeho knihy byly přeloženy do mnoha evropských jazyků. Mezi další současné spisovatele žijící či pracující v Českých Budějovicích, jejichž práce mají nadregionální dosah, patří Jan Cempírek (*1970) či David Jan Žák (*1971).