Hrdějovice

Jméno pochází podle Hrděje nebo Hrděbora, německy Hartowitz, první zmínka je z roku 1350 ve tvaru Herdavicz. Poddanská ves o 9 lánech vznikla na samé hranici statků královského města Českých Budějovic, příslušela k panství hradu Hluboká, s nímž měnila svou feudální vrchnost. Roku 1378 ji Karel IV. (1316—1378) spolu s dalšími vesnicemi lišovské rychty dočasně zastavil lantkraběti Janu z Leuchtenberka. Podle urbáře 1490 zde hospodařilo 21 poddaných, další tři usedlosti byly pusté. Koncem 16. století měly Hrdějovice 22 hospodářů, 2 chalupníky a krčmu. Roku 1654 zde bylo 25 usedlostí (22 selských, z toho však 9 pustých, a 3 pusté domkářské), do konce 1. čtvrtiny 18. století došlo k obnově a mírnému nárůstu na 27 usedlostí, v nichž roku 1713 žilo 145 obyvatel starších 7—10 let. Roku 1843 bylo v Hrdějovicích 35 domů s 295 obyvateli. Roku 1850 se staly samosprávní obcí s českým obyvatelstvem, úředně zvanou Hrdějice, od roku 1923 Hrdějovice. V 19. století probíhala v okolí těžba železné rudy a kaolínu; 1901 vznikla továrna na keramiku Josefa Štěpánka, od 1950 pod názvem Jihotvar, zakládající tradice výroby typicky modře malované hrdějovické keramiky. Roku 1921 bylo v Hrdějovicích 93 domů a 833 obyvatel. Roku 1930 vykázalo sčítání již 223 domů a 1 270 obyvatel, z toho však na vlastní Hrdějovice (jako místní část) připadalo jen 193 domů a 1 101 obyvatel, neboť součástí osady a obce byla do 1954 i místní část Borek (jako největší ze tří částí tvořících nynější obec Borek), budovaná především ve 20. letech 20. století. Až do 1949 patřily Hrdějovice k okresu Hluboká nad Vltavou, potom k okresu České Budějovice. Roku 1970 vykazovaly Hrdějovice (bez Borku) 140 domů a 833 obyvatel, rozvojem rodinné výstavby vzrostly do 1991 na 259 domů a 903 obyvatel; 2001 zde bylo již 431 domů a 1 434 obyvatel; 2011 dokonce 475 domů a 1 525 obyvatel; 2021 bylo zjištěno 497 domů a 1 436 obyvatel.

Pravidelný půdorys Hrdějovic prozrazuje vznik či přeměření vsi při vrcholně středověké lokační akci. Tehdy vznikla velká náves tvaru mírně deformovaného protaženého trojúhelníka, proťatá tokem Čertíka, potoka sbírajícího vodu Kyselé vody, Dobré vody, Stoky a Rudolfovského potoka. Usedlosti s výjimkou západní strany neměly záhumenicovou plužinu a Hrdějovice jako celek charakterizovala plužina traťová. Náves nebyla obestavěna ve stejné míře; těžiště leželo na severní a východní straně (po potok). Zástavbu západní strany návsi, ze zemědělského hlediska nejméně výhodné, neboť zde protékal potok, charakterizovaly širší usedlosti. Stav zachycený na mapě stabilního katastru z 1827 byl shodný přinejmenším se situací před třicetiletou válkou, kdy v Hrdějovicích bylo 22 velkých usedlostí, a nezměnil se ani do konce 19. století. Ve svahu mezi Hrdějovicemi a Hosínem, severovýchodně od původní vsi, existovalo nejpozději ve 2. pol. 18. století poutní místo Těšín se studánkou a kaplí Panny Marie, jejíž dnešní novogotická podoba pochází z 1888—1889. Až do 1753—1755 vedla přes Hrdějovice trasa pražské silnice, přeložená tehdy do východnější trasy přes nynější Borek. To přivodilo zánik hrdějovického zájezdního hostince. Od 1874 vede kolem východní strany vsi železnice do Veselí nad Lužnicí, která byla v 1. třetině 20. století hranicí rozšiřování řádek rodinných domků, jež vyrůstaly zásadně po jedné straně výpadových silnic do Kněžských Dvorů, Nemanic, k železniční zastávce a k severovýchodu, směrem k mariánské poutní kapli na Těšíně a ke kaolínovému lomu. 

Na svahu severovýchodně nad Hrdějovicemi za tratí existovalo v polovině 20. století jen několik málo zcela izolovaných domků. Teprve v 50.—60. letech začaly po obou stranách silnice k těšínské kapličce a do Hosína vyrůstat rodinné domy a v 70. letech zde probíhala jednotně koncipovaná rodinná výstavba – jak individuální, tak řadová. Součástí celku se stala i mateřská škola. Výstavba byla podle původní koncepce dokončena až v 90. letech 20. století. Postupně vyrostla rozsáhlá místní část Těšín, tvořící útvar velikostí srovnatelný se starou vsí. Nové Hrdějovice, úředně nikdy neevidované, ač od starých Hrdějovic stavebně oddělené, představují jeden z nejvýraznějších příkladů jednotně koncipované individuální a řadové rodinné výstavby pozdní etapy socialismu. Můžeme zde dokonce pozorovat některé rysy, zejména zakřivené a ve smyčce vedené ulice, které se po 1990 staly zcela typickými. Tento celek byl po roce 2010 doplněn či narušen skupinou velkých bungalovů v severní části ulici Na Babě. Aktualizovaný územní plán 2017 počítal s budoucí obytnou výstavbou západně a jižně od Nových Hrdějovic, čímž by došlo ke stavebnímu propojení se starou vsí.

Hrdějovická náves si z velké části dodnes zachovala tradiční vesnickou zástavbu z 2. pol. 19. století. Hmotová skladba byla zčásti narušena jen uprostřed severní strany, kde byly tři z podélně orientovaných přízemních zděných domů s klenutými středními či bočními vjezdy zcela přestavěny do patrové podoby. Západní pokračování severní strany návsi tvoří několik hmotově tradičních štítových přízemních zděných domků. Z hlediska lidové architektury je dnes nejhodnotnější východní strana návsi, zvláště usedlost čp. 15 se sýpkou s barokizujícím štítem. Štít opatovického typu si zachovala i sýpka v přestavěné usedlosti čp. 191 za jižním cípem návsi. Západní strana návsi je hmotově méně výrazná, její součást však tvoří upravená kovárna čp. 27. Akcent návsi vytváří původně barokní kaple Panny Marie z pol. 18. století, přestavěná 1876; v její blízkosti stojí pomník Antonína Švehly (1873—1933), odhalený 1938 a znovu 1997. Škola byla postavena roku 1933. Západně od Hrdějovic se u plzeňské trati nachází pomník leteckého neštěstí od sochaře Jana Vítězslava Duška (1891—1966) z roku 1925. Při odbočce cesty do Těšína severovýchodně od návsi stojí drobná výklenková boží muka svatého Rocha z 18. století. Mezi nimi a návsí stojí po východní straně ulice dvě poměrně hodnotné usedlosti. 

Při východní části obce v sousedství katastrálního území Borek a Úsilné vznikl roku 2000 areál velkoobchodního nákupního centra Makro s napojením na kruhový objezd pražské silnice. Dále východním směrem bylo otevřeno 2015 Nákupní centrum Kruh.