říční doprava

Již od středověku byla říční doprava využívána k přepravě dřeva a zboží. Potřeby hospodářsky výnosného obchodu solí z rakouské Solné komory byly na Vltavě impulzem i pro rozvoj lodní dopravy. Z Českých Budějovic, které měly od Karla IV. (1316—1378) udělen solný monopol, se sůl dopravovala loděmi po Vltavě do Prahy pravidelně od 1550. Zároveň se začínala rozvíjet stavba lodí. Proto byly v 16. století provedeny úpravy vedoucí ke splavnění Vltavy. Úprava se týkala 9 jezů mezi Českými Budějovicemi a Týnem nad Vltavou. Propusti byly po stranách ohraničeny křídly sroubenými ze dřeva a vyplněnými kameny (konstrukci se říkalo němčiny či jemčiny). Podél řečiště byla vybudována potahová stezka umožňující tažení lodí proti proudu. První zkušební lodní plavba se 125 prosticemi soli (tj. 9,2 t) byla vykonána z Českých Budějovic do Prahy 28. 9. 1550 kvůli zjištění, jak se osvědčí úpravy jezů. Přes úpravy vltavského koryta byla říční doprava malá; bránilo tomu např. potahování lodí koňmi proti proudu, tzv. koníčkování. Jen lodní doprava do Týna nad Vltavou byla bezproblémová. Sůl, dovážená povozy z Freistadtu do solnice u dominikánského konventu, byla nakládána na lodě a dopravována do Týna nad Vltavou, kde se překládala na vory. Již od doby Karla IV. existovaly snahy o plavební propojení Vltavy a Dunaje, které by z Budějovic učinilo významný přístav. V roce 1807 prozkoumal projekty F. A. Gerstner a navrhl technicky lépe realizovatelnou koněspřežní železnici.

Říční dopravu soli měli od 31. 12. 1773 pronajatu Schwarzenberkové a v jejich službách řídili a prováděli plavbu loďmistři z rodu Lannů. Rozmach lodní přepravy nastal za A. Lanny. Ten převzal nejen loděnice, ale po zrušení solního monopolu 1829 i veškerou dopravu soli a dřeva. Sůl tvořila až 70 % nákladů, obilí 20—25 %, grafit 10 %; dopravována byla sádra, prkna a kupecké zboží. Většina nákladů se plavila do Prahy (asi tři čtvrtiny nákladu), do Děčína a do Německa. V říční dopravě zaměstnával A. Lanna kolem 200 osob. Do Prahy trvala plavba jeden a půl dne, při nízké vodě až čtyři dny. Říční doprava zaznamenala vrchol 1852—1865, kdy bylo z Českých Budějovic vypravováno ročně 500—760 lodí. Překvapivého množství 21 713 t přepravovaného nákladu bylo dosaženo 1856. Naděje na vysoký finanční efekt vedla k založení dalších loďařských podniků, ale jejich kapacita zdaleka nedosahovala Lannovy firmy. Po 1870 klesla říční doprava, změnila se struktura nákladů, po 1889 skončila i stavba lodí.

Vodocestným zákonem bylo 1901 uzákoněno splavnění Vltavy z Prahy do Budějovic a její spojení průplavem s Dunajem. Vznikla expozitura říšského ředitelství pro stavbu vodních cest, která měla tento úkol zajistit. Po vzniku samostatné republiky bylo splavnění střední Vltavy postupně spojeno s projektem využití vodní energie. Pro úpravu odtokových poměrů na řekách určených pouze pro voroplavbu (tzv. zemské vorosplavné řeky), mezi něž patřila Malše a horní Vltava, tj. Vltava nad jezem v Rožnově, byla 1903 zřízena zemská komise, která realizovala řadu staveb, např. na Malši.

Dokončení vltavské vodní cesty pro rekreační plavbu v úseku dlouhém 8,9 km České Budějovice – Hluboká nad Vltavou proběhlo v letech 2008—2011. Projekt v hodnotě 797,37 mil. byl hrazen převážně z fondů evropské unie. V rámci projektu došlo k prohrábce koryta řeky na požadovanou hloubku 1,6 m, vybudování koncového přístaviště Lannova loděnice, modernizace jezu, plavební komory a ochranného přístavu České Vrbné.

Vltava od Dlouhého mostu je podle zákona o vnitrozemské plavbě tzv. dopravně významnou vodní cestou pro lodi o výtlaku do 300 t, jejímu souvislému využití však brání nedokončené přechody přehradních hrází Orlík a Slapy. Po zprovoznění plavebních komor a přístavišť v Českém Vrbném a Hluboké nad Vltavou a plavební komory v Hněvkovicích je Vltava stále intenzivněji využívána k osobní dopravě a rekreační plavbě mezi Českými Budějovicemi a vodní nádrží Orlík. V letech 2006—2019 byly Malše a Vltava v rozsahu vzdutí Jiráskova jezu tzv. účelovou vodní cestou, v současnosti již mezi zákonem sledované vodní cesty nepatří; jsou však nepravidelně využívané pro místní osobní lodní dopravu. Státní podnik Povodí Vltavy nechal na vlastní náklady 2021 postavit přístavní hranu na Jiráskově nábřeží naproti Lannově loděnici, čímž reagoval na zvyšující se poptávku po krátkodobém a střednědobém kotvení rekreačních plavidel poblíž centra města. Nákladem asi 26 miliónů korun vzniklo vývaziště dlouhé 255 metrů, jehož součástí se stalo také molo s vyhlídkovou plošinou a rekreační schody.