Panna Maria Budějovická

Podle tradice přinesl mariánský obraz do města 1410 měšťan a kupec Václav ze své cesty do Itálie. Interpretace restaurátorských průzkumů provedených v 90. letech 20. století zpochybnily jeho dataci kladenou do počátku 15. století poukazem na užití jednodušší technologie. Posun datování do poloviny 15. století však přesvědčivě nepotvrdily.

Obraz je rozdělen na 2 části. V horní je zobrazena Panna Maria jako mladá dívka s rozpuštěnými vlasy, oblečená do modrého pláště posetého klasy. Na krku jí spočívá široký límec či náhrdelník v podobě slunce. Ve spodní části obrazu je německy psaný nápis hovořící o zázracích Milostné Panny. Po přenesení do dominikánského kostela byl obraz zavěšen údajně na 5. pilíři severní boční lodi, podobně jako jeho obrazová předloha v Miláně, a chráněn kovovou mříží. Již tehdy jej provázela pověst o zázračné ochranné moci, 1418 udělil pražský světící biskup Jan čtyřicetidenní odpustky těm, kdo se před milostným obrazem pomodlí sedm Zdrávasů. Od 1451 se dominikánský převor nechával dokonce titulovat převor kláštera U Zázračného obrazu. Kult se významně rozvíjel v období třicetileté války, kdy se Budějovičtí na klasovou Pannu Marii obraceli jako na ochranitelku města před vojenskými vpády (při obléhání města Švédy se měla Panna Maria zjevit obráncům) a symbol vítězící katolické víry. Podle pozdějších údajů byly kolem obrazu zavěšovány četné votivní dary. Velký ctitel budějovické divotvůrkyně B. de Marradas nechal pro obraz 1634 přestavět gotickou svatomarkétskou kapli po severní straně chóru a pořídil pro něj nový stříbrný oltář. V kapli, nově zasvěcené Milostné Panně Marii, měl být 1638 údajně pohřben. O velké oblibě obrazu svědčí procesí, která k němu přicházela o svatodušních svátcích od Písku a na svátek Navštívení Panny Marie z Jihlavy. Vztah budějovických obyvatel k mariánské ochránkyni města vyjadřují četné multiplikace ve veřejně prezentovaných obrazech i sochách. Dochavalo se též několik barokních textů zaznamenávajích zázraky kladených do souvislosti s milostným obrazem, zejména tisk Michaela Schichellia Puteus aquarum viventium oder ein Brunn deß lebendigen Wassers (1665); rukopisy městské kroniky Jana Floriána Hammerschidta (1715). Pravděpodobně roku 1785 nechali piaristé originální obraz přenést na hlavní oltář.

Roku 1994 byl originál sejmut z oltáře a později odborně restaurován; současně byla zhotovena i kopie obrazu, 1999 umístěná na hlavním oltáři kostela Obětování Panny Marie.

Teologické vysvětlení motivu Panny Marie klasové lze nalézt v Písni Písní (7,3): Tvé břicho je stoh pšeničný obrostlý liliemi. Řada středověkých autorů přirovnávala Pannu Marii k úrodnému poli porostlému klasy. Motiv má i své historické odůvodnění. Kateřina, manželka vévody Giovanni Galleaza Viscontiho, věnovala jako výraz díků za narození syna mariánské soše z 1387, vystavené v milánském dómu, svůj šat posetý klasy. Milánská socha, která se pravděpodobně stala předobrazem českobudějovické desky, byla zničena při zřícení věže a 1465 ji nahradil obraz.