Národní garda

V Českých Budějovicích byli do ní v březnu 1848 povoláni muži od 19 do 30 let s výjimkou duchovních, vojáků, nepostradatelných úředníků, řemeslnických tovaryšů, služebných osob, námezdních sil placených v denní či týdenní mzdě a nemocných či tělesně postižených. Do čela Národní gardy zvolili zprvu Johanna Rosenauera, velitele měšťanského střeleckého sboru, kterého dočasně vystřídal F. J. Klavík. V srpnu 1848 měla českobudějovická Národní garda 18 důstojníků, 56 poddůstojníků a 817 prostých členů, z nichž více než polovina byla zcela neozbrojena. Členili se do 4 setnin (jedné velel A. Lanna), k nimž byly přidruženy ještě střelecká setnina, jediná slušně vyzbrojená složka, a studentská legie. Uniformu tvořily podle vídeňského vzoru šedé kalhoty s širokým červeným lampasem, modré blůzy a na hlavě modré čáky. Cvičení se pořádala v Klavíkově dvoře na Vídeňském předměstí, v staré střelnici a na dvoře Lannova hostince U Zelené ratolesti. Při návštěvě Františka Josefa I. (1830—1916) ve městě 23. 11. 1849 si českobudějovická Národní garda vysloužila jeho pochvalu. Roku 1851 byla rozpuštěna.