bydlení

Domovní fond města České Budějovice podle sčítání lidu k 26. 3. 2011 tvořilo 10 789 domů s celkovým počtem 44 661 bytů. Z nich bylo 90,5 % obydlených, zbylá část byla neobydlena. Téměř čtyři pětiny obydlených bytů se nacházely v bytových domech (v domech s 10 a více bytovými jednotkami žilo 57 % obyvatel), pětina v rodinných domech a malá část v ostatních domech, např. ve školách nebo provozních budovách. Průměrné stáří obydlených domů ve městě, jejichž počet ze 72 % reprezentovaly domy rodinné, bylo 48 let. Nejvíce domů se postavilo v letech 1971—1990, kdy se spolu s růstem počtu obyvatelstva utvářela také nová českobudějovická sídliště. Převládajícím stavebním materiálem v rodinných domech byly cihly a tvárnice, u starší zástavby pak kámen nebo kombinace kámen-cihly. Bytové domy byly do 1960 stavěny převážně z cihel, po tomto roce až do začátku 90. let 20. století především ze stěnových panelů. Z celkového počtu domů ve městě se vystavělo 71 % z cihel nebo tvárnic a necelých 10 % ze stěnových panelů.

Od 90. let 20. století město postupně privatizovalo bytový fond a v domech vlastněných státem nebo obcí žilo při sčítání lidu 2011 již jen 5,6 % českobudějovických obyvatel. V nájemních bytech bydlelo celkem 19,5 % obyvatel, 22,5 % žilo ve vlastním domě, 28,1 % mělo byt v osobním vlastnictví, 20,9 % sdílelo byt člena stavebního družstva. Z jiného a nezjištěného právního důvodu užívalo byt 8,9 % bydlících.

Od 90. let 20. století se zvýšila technická a hygienická vybavenost obytných prostor. Na veřejný vodovod bylo připojeno 99,3 % a na kanalizační síť 97,9 % domů, plynovou přípojkou disponovaly téměř tři čtvrtiny bytových objektů. Koupelnu a splachovací záchod v bytě mělo 98,3 % bytů a ústřední vytápění využívalo 89,3 % bytů. K 2011 dvoutřetinová většina obyvatel Českých Budějovic bydlela v třípokojových a vícepokojových bytech, přitom téměř třetina obyvatel neměla k dispozici více než 49,9 m² obytné plochy, ale 19,6 % Budějovičanů žilo v bytech větších než 80 m².

Změny životního stylu probíhající po roce 1989 jsou na začátku 21. století patrné v zastoupení jednotlivých typů domácností, kdy dlouhodobě klesá podíl rodinných domácností a naopak se zvyšuje podíl domácností jednotlivců (k 2011 již 38 % domácností, většinou vdovy starší 60 let a rozvedení muži ve věku 40—59 let). Zatímco 1980 tvořily rodiny tři čtvrtiny domácností a tento podíl roku 1991 poklesl jen mírně, do 2011 došlo ke snížení již na necelé tři pětiny (56,8 %) domácností. Nárůst rozvodovosti vedl ke zvyšování počtu neúplných rodin, zvláště rodin se závislými dětmi (7,5 % všech domácností). Současně vlivem nepříznivého vývoje porodnosti ubývalo rodin se závislými dětmi. I nadále však největší skupinu domácností představovaly úplné rodiny, tj. soužití manželské dvojice nebo dvojice ve vztahu druh-družka, buď s dětmi nebo bez dětí. Při sčítání lidu 2011 bylo úplných rodin 18 748, tj. 43,4 % všech domácností. Od 1991 se jejich počet snížil, pokles se opět týkal hlavně domácností se závislými dětmi (1991 reprezentovaly více než 55 % úplných rodin, k 2001 již jen 47 % a v roce 2011 to bylo 39,5 %). Asi 9 % úplných rodin tvořila tzv. faktická manželství, především rozvedené a svobodné osoby, které spolu jako partneři žijí ve vztahu druh-družka. Celkově byl vývoj v sledovaném období charakteristický růstem počtu rodin bez závislých dětí a zvýšením jejich podílu na rodinných domácnostech. V úplných rodinách se zvýšilo zastoupení rodin s 1 dítětem na úkor rodin se 2 nebo více dětmi, u neúplných rodin tomu bylo obráceně. Nejčastějším typem rodiny s dětmi ale zůstávala rodina se 2 dětmi.

V souvislosti se značným rozšířením možností nákupů spotřebního zboží se v desetiletí 1991—2001 výrazně zvýšilo vybavení domácností. V roce 2001 mělo 56 % domácností možnost využívat osobní automobil (z toho desetina více než jeden), přes čtyři pětiny domácností měly možnost telefonického spojení (1991 zhruba třetina). Více než třetina domácností měla k dispozici rekreační chalupu nebo chatu, kde mohla trávit volný čas. Při sčítání v roce 2011 se již zjišťovalo pouze vybavení komunikačními technologiemi, které se stále zvyšuje. V roce 2001 měla pětina domácností osobní počítač, 8 % připojení k internetu, v roce 2011 mělo osobní počítač téměř 60 % domácností, z nich bylo více než 94 % připojeno k internetu.