spolky a sdružení

Spolkový život v Českých Budějovicích se začal rozvíjet již před rokem 1848, byl však značně limitován politickými poměry za neoabsolutismu. Proto zde působily především cechovní bratrstva, náboženské spolky a stavovské korporace, k nimž náleželi ostrostřelci.

Rozvoj obecně právního vědomí, podnícený revolucí roku 1848, umožnil společenské sdružování obyvatelstva do určitých zájmových a profesních sdružení. Kulturní a politická emancipace česky i německy mluvícího obyvatelstva se tak mohla projevit vznikem některých spolků, např. Slovanské lípy. Teprve období po vydání Říjnového diplomu (1860) císařem Františkem Josefem I. (1830—1916) zaznamenalo obrovský rozmach spolkového života, související s utvářením moderní občanské společnosti a nové struktury politického systému. Značný počet místních spolků a korporací přetrval do zániku samostatného státu 15. 3. 1939. V době 1939—1945 pak byla řada spolků rozpuštěna a omezena činnost těch, které ještě mohly veřejně působit. Po druhé světové válce, s výjimkou krátkých období 1945—1948 a 1968—1969, došlo k podstatnému omezení spolkové činnosti. Většina českobudějovických spolků zanikla a zbývající se přidružily k závodním klubům jednotlivých podniků nebo pokračovaly v činnosti pod změněným názvem v rámci Národní fronty. Místní německé spolky ukončily činnost bezprostředně po druhé světové válce v souvislosti s odsunem Němců. Znatelný rozmach spolkové činnosti nastal po roce 1989, kdy se řada bývalých s. a s. obnovila, zatímco jiné byly nově ustaveny.

Místní s. a s. lze zařadit do skupin podle zaměření a charakteru, národnostního složení, početnosti členské základny, délky trvání a působnosti. Z typologického hlediska zde existovaly spolky kulturněpolitické (Beseda českobudějovická, Deutscher Böhmerwaldbund), kulturně osvětové (Matice školská), kulturně zábavní (Schlaraffia Budovicia, Spolek tamburašů), tělovýchovné (Sokol, Turnverein), podpůrné (Spolek ku podpoře propuštěných a napravitelných trestanců), pěvecké (Deutsche Liedertafel), ochotnické (Čtenářsko-ochotnický spolek Tyl), profesní (jednotlivá společenstva podle profese), náboženské (Katolicko-politický spolek), mládežnické či ženské (Ludmila), zájmové (Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny), hospodářské (Deutscher land- und forstwirtschaftlicher Verband), odborné a stavovské (Budivoj, Militär Veteranen Verein). Podle národnostního zřetele působily v Českých Budějovicích spolky německé, české, smíšené (konfesijní) a židovské. Do 80. let 19. století převažovaly německé spolky, z nichž mnohé měly charakter utrakvistický, protože ve svých řadách sdružovaly i české členy (Deutsche Liedertafel, ostrostřelci). Posléze se prosadil s nepatrnými výjimkami princip národnostní diferenciace a smíšené zůstaly pouze dělnické spolky, které byly pod vlivem sociálnědemokratické strany, a některá náboženská sdružení.

Společenská funkce a působnost, resp. šíře členské základny patřily také k základním atributům významu dané organizace ve městě. Řada spolků měla oblastní či celozemskou působnost a v mnoha místních odborech mohlo pracovat i několik desítek tisíc členů (Sokol, Deutscher Böhmerwaldbund).

V letech 1840—1948 bylo v Českých Budějovicích registrováno přes 1 000 s. a s. včetně profesních svazů a živnostenských společenstev. V chronologickém řazení patřily v Českých Budějovicích k nejdůležitějším a společensky angažovaným následující s. a s.:

Geselligkeitsverein, založený 1840 jako spolek vzdělávací a kulturní, měl později i funkci politickou. Původně byli jeho členy vedle Němců i Češi, např. Jan (1802—1881) a Hynek Zátkové (1808—1886), od 70. let 19. století vystupoval již jako spolek ryze německý. Působila v něm řada významných německých osobností města, mezi nimi W. Rziha von Mühlau, F. Blumentritt, J. Stegmann. Sdružoval přes 400 členů a zanikl 25. 7. 1940;

Spolek katolických tovaryšů, nábožensko-osvětový stavovský spolek, založený 1. 1. 1855 z iniciativy biskupa J. V. Jirsíka a profesora bohosloví Jana Šavela (1813—1887). Původně českoněmecký spolek navazoval na tradice hnutí A. Kolpinga z 1813. Na jeho činnosti se podíleli biskup M. J. Říha a kapitulní děkan Mathias Wonesch (1848—1932). Postupně získal český charakter a 1895 si otevřel vlastní budovu v Skuherského ulici. Měl přes 300 členů a samostatně působil do 27. 12. 1950, kdy se na základě nařízení okresního národního výboru sloučil s místní Charitou;

Katolicko-politický spolek, křesťansky orientované českoněmecké politické sdružení, ustavené 1871. Pořádal politické přednášky, vykonával osvětovou činnost a podporoval vydávání katolické literatury a tisku. Předsedou spolku se stal Adolf Jungmann (1821—1898). Počet organizovaných členů nepřesáhl číslo 100; zanikl pravděpodobně 1939 na základě opatření okupační správy;

Militär Veteranen Verein, spolek vojenských veteránů, byl založen 1872 jako nenacionální stavovské sdružení českých a německých vojenských vysloužilců pod protektorstvím korunního prince Rudolfa (1858—1889). Prvním předsedou byl Fritz Landa. Vojenští veteráni se podíleli na pořádání významných společenských akcí, podporovali nemocné členy a vystrojovali jim slavnostní pohřby. Měli vlastní hudební těleso a spolkovou uniformu. Ve spolku bylo organizováno asi 560 členů. Zanikl pravděpodobně po roce 1918;

Kaufmännischer Verein, německý obchodní spolek, byl založen 22. 9. 1879 za účelem hájení zájmů místních obchodníků. Původně v něm působili i Češi, kteří 1882 přešli do nově vytvořené Besedy řemeslnicko-živnostenské. Před první světovou válkou sdružoval asi 130 členů. Zanikl po druhé světové válce;

Hospodářsko-lesnický spolek, odborné podpůrné sdružení, založené 1879 za účelem ochrany hospodářských a lesnických zájmů, šíření odborných poznatků, zakládání rolnických škol a zřizování štěpařských, lukařských a mlékařských kurzů a hospodářských besídek na venkově. Podílel se i na založení místní české rolnické školy. Z původně národnostně smíšeného spolku němečtí členové 1885 vystoupili. Prvním předsedou byl Antonín Bělohlávek. Počet jeho členů se pohyboval kolem 250. Spolek zanikl 8. 5. 1947;

První jihočeský spolek vojínů a úředníků, původně česko německá stavovská organizace, byl založen 6. 5. 1880. Prvním starostou se stal Arthur Carl Schöltzel, od 1883 působil český výbor v čele s A. Zátkou a později majorem Františkem z Kopřivů (1827—1904). Spolek sídlil v hostinci U Koníčka a v budově Besedy českobudějovické. V jeho rámci pracoval i dámský odbor, jehož účelem bylo vypravování slavnostních pohřbů zesnulým členům. Spolek, který měl přes 700 členů, formálně působil ještě po druhé světové válce;

Učitelská jednota Komenský, české stavovské sdružení, byla založena 2. 8. 1882 s cílem hájit zájmy školského stavu. Spolek pořádal pro své členy školení, odborné přednášky i kulturní akce a zřídil vlastní pěvecké těleso. Prvním předsedou byl Josef Novotný. Počet členů kolísal od 95 do 150. Spolek působil ještě v období První republiky a za protektorátu pravděpodobně zanikl;

Deutscher land- und forstwirtschaftlicher Verband, německý hospodářský a lesnický spolek, byl ustaven po odchodu Němců z původního Hospodářsko-lesnického spolku 21. 4. 1885. Podporoval odborné poradenství formou šíření publikací a tisků o dané problematice, inicioval nákupy zemědělských strojů a zasloužil se o založení místní německé rolnické školy (1886). Spolek sídlil v Německém domě (Dům kultury Slávie) a sdružoval asi 150 členů. K jeho rozpuštění došlo výměrem Policejního ředitelství v Českých Budějovicích z 11. 5. 1945;

Deutscher Gesellen Verein, německý tovaryšský spolek, byl založen 5. 6. 1885 za účelem podpory a společenského sdružování členů na základě stavovské příslušnosti, pořádal veřejné zábavy a besídky, osvětové přednášky a podpůrné akce. Z asi 150 členů před první světovou válkou klesl jejich počet do 1937 na 120. Spolek pravděpodobně zanikl po druhé světové válce; Ludmila, český dámský osvětově dobročinný spolek, založený 8. 6. 1885 pod patronací Besedy českobudějovické. První předsedkyní byla zvolena Jana Zátková (1859—1933), manželka A. Zátky, později Ludmila Zátková (* 1900). Spolek se podílel na vydržování místní dívčí pokračovací školy, pořádal stravovací akce pro chudou mládež, společenské a podpůrné kulturní podniky, dýchánky a přednášky. Sdružoval kolem 200 členek a k jeho likvidaci došlo asi na počátku 1950;

Erster deutscher Frauen- und Mädchenverein, německý ženský a dívčí osvětově dobročinný spolek, založený 12. 6. 1885, se původně nazýval Verein deutscher Arbeiterinnen, spolek německých dělnic. Zabýval se především kulturně osvětovými a dobročinnými aktivitami, pořádal výlety a společenské zábavy a vzdělávací přednášky pro ženy a dívky. Bylo v něm organizováno několik desítek členek. Spolek se dobrovolně rozpustil 5. 7. 1940;

Hlahol, český pěvecký a hudební spolek, založený 1889, sdružoval české zájemce o zpěv a hudbu, kteří vystoupili z Deutsche Liedertafel. Pořádal pravidelné koncerty i vlastní hudební soutěže a účastnil se všech významnějších společensko-kulturních aktivit. Sdružoval přes 200 mužů i žen. Formálně zanikl 7. 2. 1951 vstupem do Závodního klubu ROH Okresní nemocenské pojišťovny;

Chewra Kadiša, židovský dobročinný spolek, byl založen 1. 3. 1893 při českobudějovické Židovské náboženské obci z iniciativy Karla Ofnera, Lva Herze (1893—1976) a Osvalda Goldschmieda. Jeho hlavní poslání spočívalo v podpoře strádajících a v slavnostním pořádání židovských svátků a pohřbů. Spolek sdružoval několik desítek členů. Rozpuštěn byl výnosem říšského kancléře z 8. 12. 1942, po druhé světové válce nakrátko obnovil činnost, ale již 26. 1. 1951 definitivně zanikl;

Spolek ku podpoře propuštěných a napravitelných trestanců, utrakvistický spolek, byl založen 6. 4. 1894 za předsednictví prezidenta Krajského soudu v Českých Budějovicích Josefa Jansy. Poskytoval propuštěným finanční podpory, pomáhal při zprostředkování práce a organizoval osvětovou výchovu. Sdružoval přes 400 členů, z toho asi 390 podporujících. Zanikl pravděpodobně kolem 1951;

Bund der Deutschen, německá zemská organizace, jejímž cílem bylo přispívat k duchovnímu a hospodářskému rozvoji německého obyvatelstva v Čechách. Místní odbor, založený 1894, podporoval zakládání německých škol a knihoven, inicioval vydávání publikací a tiskovin a propagoval hospodářské aktivity. Pracovala v něm řada významných kulturních a politických představitelů, mj. J. Taschek či August Knapp (1861—1938). V celozemském svazu byly organizovány tisíce členů, zatímco o velikosti členské základny ve městě nejsou doklady. Spolek byl rozpuštěn na základě nařízení říšského protektora 26. 8. 1939;

Čtenářsko-ochotnický spolek Tyl, české zábavně kulturní sdružení, byl ustaven 4. 5. 1899 s cílem pořádat osvětové přednášky o literatuře, pěstovat společenskou zábavu a divadelní umění a založit vlastní knihovnu. Jeho sídlem se stal hostinec U Novotných. Počet členů značně kolísal: před první světovou válkou sdružoval přes 100 členů, za První republiky obvykle několik desítek. Dne 1. 1. 1951 se spolek začlenil do Závodního klubu ROH Jihočeských energetických závodů;

Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny, český pečovatelský a osvětový spolek, byl založen 28. 4. 1924. Jeho posláním bylo okrašlovat veřejná prostranství, chránit přírodu a historické památky, pečovat o čistotu, šířit zdravotní osvětu a zvelebovat dopravu a komunikace. Dlouholetým předsedou spolku byl Jan Pöschl (* 1883). Spolek, ve kterém pracovalo několik desítek členů, zanikl 1. 8. 1948;

Československá obec legionářská byla celozemskou stavovskou organizací bývalých příslušníků zahraničního vojska z první světové války. Místní odbor v Českých Budějovicích, založený 30. 9. 1921, se soustředil především na podpůrné aktivity a společenskou činnost. Sídlil v Hroznové ulici a sdružoval asi přes 100 členů. Obec byla rozpuštěna na základě nařízení říšského protektora z 25. 8. 1939. Po druhé světové válce svou činnost obnovila a 5. 12. 1948 se včlenila do Svazu protifašistických bojovníků (Svazu bojovníků za svobodu).