Jihočeské divadlo

Představení se konají v historické budově, divadelním sále Domu kultury Metropol a Malém divadle. V rámci Divadelního léta účinkuje pravidelně Jihočeské divadlo před otáčivým hledištěm v českokrumlovském zámeckém parku.

První německé městské divadlo pro 400 diváků vzniklo provizorně 1764 přestavbou skladu piva v ulici Dr. Stejskala, na místě nynější divadelní budovy. Provizorní divadlo mělo řadu provozních a bezpečnostních nedostatků. Povolení ke stavbě nové budovy podle projektu Martina Schmidtschlägera s hledištěm pro 800 diváků bylo vydáno 1818. Klasicistní průčelí do ulice Dr. Stejskala tvoří dvoupatrový mělce odstupňovaný rizalit na trojité arkádě bosovaného přízemí zakončený trojúhelníkovým frontonem. Do obvodu divadelní budovy byla na jihu pojata půlkruhová bašta opevnění města, z původní zástavby středověkých měšťanských domů se dochovaly klenuté sklepy. Divadelní budova prošla mnoha úpravami, 1879 byl přikoupen sousední dům Josefa Hanzlíka. K 1940 bylo divadlo přestavěno a zahájena výstavba hereckých domů pro ubytování divadelníků v Jirsíkově ulici, dokončená 1942. Při spojeneckém náletu 24. 3. 1945 byla budova městského divadla náhodně bombardována a téměř zničena. Úvahy o náhradním divadle vyústily v rozhodnutí postavit provizorní dřevěnou budovu na Senovážném náměstí v prostoru za Jihočeským muzeem podle návrhu architekta Jana Šestáka (1908—1987). Slavnost položení základního kamene se konala 21. 10. 1945. Vybombardovaná budova byla obnovena a provoz byl symbolicky zahájen 26. 10. 1946 představením Chudého kejklíře J. K. Tyla. Roku 1956 byla provedena dostavba divadelní budovy a úpravy interiéru.

Koncem 1957 vzniklo Sdružení pro výstavbu nové budovy Jihočeského divadla. Výstavba měla být zahájena 1961 v prostoru Mariánského náměstí. Staré objekty byly zbourány a staveniště připraveno k výstavbě, která se však neuskutečnila; na nevyužitém prostoru bylo později zřízeno parkoviště. Roku 1962 byla plánovaná stavba nového divadla z ekonomických důvodů odložena. Koncem 60. let se ocitla budova divadla v havarijním stavu. Roku 1970 se uskutečnil poslední, opět neúspěšný pokus o vybudování nového divadla. Posledním představením uvedeným v historické budově 31. 1. 1972 bylo O myších a lidech J. Steinbecka (premiéra 18. 9. 1971). Sezonu 1971—1972 dokončilo Jihočeské divadlo již v nové provozní budově Domu kultury ROH (Dům kultury Metropol). Ta měla sloužit jako provizorium, stala se však domovskou scénou Jihočeského divadla na dalších 19 let.

V letech 1987—1990 byla dokončena rekonstrukce historické budovy divadla podle projektu autorů Zdeňka Vávry (1929—2000) a Jany Štefkové. Jižní fronta budovy k Malši, kterou zarovnala úprava z 1954, byla rozčleněna jediným soudobým prvkem, sedmi prosklenými arkýři pod vysokou valbovou střechou. Interiér hlediště je řešen komorně, použití balkonu s odskakujícími lóžemi evokuje atmosféru původního prostoru. V parteru je k dispozici 151, na balkoně 104 sedadel. Provoz v renovované historické budově zahájilo divadlo 6. 9. 1990 premiérou Fidlovačky J. K. Tyla.

Počátek Jihočeského národního divadla je datován téměř současně se vznikem Československé republiky. V lednu 1919 bylo založeno družstvo k provozování Jihočeského národního divadla. Prosadila se idea velkého třísouborového divadla. Velkorysost projektu předznamenala brzké ekonomické i programové problémy. Divadlo slavnostně zahájilo činnost 6. 9. 1919 premiérou Dalibora B. Smetany, o den později Soudem lásky J. Vrchlického. Přes pokus o transformaci 1925, kdy byl mj. šéfem činohry jmenován Stanislav Langer a dramaturgem Jos. Stejskal, potíže neustávaly a červenec 1929 přinesl po 10 letech trvání konec Jihočeského národního divadla. Z ekonomických důvodů bylo třísouborové divadlo – opera, opereta a činohra – rozpuštěno. Počátek nového období přinesla sezona 1931—1932, kdy se ředitelem divadla stal pražský divadelní podnikatel Bedřich Jeřábek († 1933). V období vrcholící hospodářské krize 1933—1934 převzalo péči o divadlo z velké části město. Po smrti B. Jeřábka se vedení divadla ujala jeho manželka Monika Jeřábková (zahynula 1944 v koncentračním táboře Ravensbrück). Od 1936 se šéfem činohry stal dramaturg Jos. Stejskal, s nímž divadlo získalo uměleckou perspektivu a rozšířilo svou činnost do celých jižních Čech.

Za druhé světové války zabrali budovu divadla Němci pro své městské divadlo (Deutsches Stadttheater Budweis), vytvořené z odnože Zemského divadla v Linci. Repertoár byl výhradně německý. Český divadelní soubor hrál v Besedě českobudějovické a v sále Na Rychtě. Pro zajištění souboru Jihočeského národního divadla společnými silami vznikla 1940 Divadelní komise jihočeských měst v čele s Jos. Stejskalem. Sezona 1940—1941 byla vůbec nejúspěšnější od vzniku divadla.

V roce 1942 byla M. Jeřábková zatčena gestapem. K 15. 4. 1942 obdrželo Jihočeské národní divadlo zákaz činnosti a soubor byl vykázán z města. V té době získal tajemník divadla Bohumil Kristejn Kostelecký divadelní koncesi pro Tábor. Divadlo zde zahájilo činnost pod Stejskalovým vedením. Během heydrichiády byl 4. 6. 1942 Jos. Stejskal zatčen a 16. 6. 1942 v Táboře popraven. Divadlo přesto pokračovalo ve své činnosti. Po skončení sezony 1943—1944 se v Českých Budějovicích vytvořil nový český soubor pod vedením Aloise Jiráka. Poslední okupační sezonu v Táboře (1944—1945) zahájilo Jihočeské národní divadlo operou B. Smetany Dvě vdovy a Maryšou bratří Mrštíků. Od 1. 9. 1944 byla divadelní představení v Táboře i v Českých Budějovicích zakázána a členové souboru byli totálně nasazeni do výroby. Po osvobození se herci vrátili z Tábora do svého města a hráli v náhradních prostorách.

Mezi přední umělce divadla v poválečné éře a v následujících desetiletích patřili: v činohře zejm. K. Konstantin, O. Haas, M. Macháček, Nataša Gollová (1912—1988), Martin Růžek (1918—1995), Otto Hradecký (1920—1991), J. Brehms, Karel Roden (1914—1992), Karel Hlušička (*1924), Marie Svobodová (1871—1960), Dagmar Neumannová (1921—2013), A. Šmíd, Antonín Hardt (*1935), Milan Jedlička (1920—1979), Vladimír Stach (1926—1974), Vladimír Janura (1923—1982), Josef Bulík (1925—2012), J. Císler, Karel Charvát (1930—2003), Hana Bauerová (*1931), M. Fridrich a další; v opeře Roman Kratochvíl (1922—1960), Eva Valentová (*1923), S. Součková, Robert Wolek (1934—1992), Miloš Zavřel (1927—1996), Stanislav Stolbenko (1926—2011), Štěpánka Hraničková (*1947), Josef Hajna (*1941), K. Nosek, Jiří Kosina (*1926), Vítězslava Bobáková (*1948), J. Průdek; v baletu Hana Čáslavská (1935—2004), Milan Hojdys (1926—1994), Monika Tauschová (*1940), Radmila Hájková (*1945), Jiří Hájek (*1943) aj. Řada umělců z divadla odcházela do jiných scén včetně Národního divadla, mnoho nových naopak přicházelo.

1. činohra: Soubor uvedl 12. 5. 1945 v sále Na Rychtě premiéru Makového květu L. Merežkovského. Prvním poválečným úspěchem byla inscenace Vassy Železnovové M. Gorkého (premiéra 28. 7. 1945). Od října 1945 se stal uměleckým ředitelem Jar. Hurt a dramaturgem Zdeněk Endris (1902—1974). Do sezony 1946—1947 vstoupilo divadlo jen s činoherním souborem a novým intendantem B. Houdkem. Roku 1947 nastoupil v divadle jako umělecký ředitel režisér K. Konstantin. Položil základy kvalitní divadelní práce. Spolu se scénografem J. Brehmsem byl autorem myšlenky konání Jihočeských divadelních festivalů. První z nich byl zahájen 7. 6. 1947 Zpívajícími Benátkami A. Hoffmeistera v budově divadla v Českých Budějovicích. V krumlovském zámeckém parku u kaskádové fontány se hrál Večer tříkrálový W. Shakespeara a na schodišti českobudějovické sokolovny Aristofanova Lysistrata.

Od roku 1948 se název divadla změnil na Jihočeské divadlo, v dalším roce na Krajské oblastní divadlo. V lednu 1950 se stal uměleckým ředitelem režisér Rudolf Kulhánek (1910—1984) a dramaturgem Vladislav Čejchan (1927—2004). Dnem 1. 2. 1950 se táborské divadlo, zrušené po jedné sezoně působení profesionálního Městského oblastního divadla Tábor, stalo pobočnou scénou Krajského oblastního divadla České Budějovice pod vedením režiséra Karla Lhoty. Nejzávažnějším počinem sezony 1951—1952 bylo uvedení Samoty A. Jiráska. Od roku 1953 byl uměleckým ředitelem režisér a herec Ivan Glanc, šéfem činohry M. Macháček. Uměleckým mezníkem Krajského oblastního divadla byla Macháčkova inscenace Hamleta W. Shakespeara se Zdeňkem Kutilem (1928—1988) v titulní roli (alternace M. Macháček, premiéra 19. 5. 1954).

Roku 1955 byla zřízena pobočná scéna Krajského oblastního divadla v Domě odborů, dřívější budově Besedy českobudějovické s názvem Nová scéna. Jeviště navrhl J. Brehms. Zahajovací představení Poprask na laguně C. Goldoniho v Macháčkově režii se konalo 22. 6. 1955. M. Macháček ukončil své působení v Českých Budějovicích Othellem W. Shakespeara, který měl premiéru 11. 3. 1956.

Výsledky práce K. Konstantina a M. Macháčka zúročil režisér O. Haas, od října 1956 umělecký ředitel Krajského oblastního divadla. Název divadla se opět změnil na Jihočeské divadlo. V roce 1957 soubor divadla poprvé pronikl do vysílání Československé televize (hry Se srdcem divno hrát, Žabička, Optimistická tragedie). O. Haas obnovil tradici Jihočeských divadelních festivalů a v Českém Krumlově se uskutečnil již 3. Jihočeský divadelní festival. Dne 9. 6. 1958 O. Haas uvedl na prvním otáčivém hledišti experimentální představení, kterým byla Ztracená tvář G. Weisenborna, a 15. 6. 1958 další dvě československé premiéry: operu Signor Kartáč G. Rossiniho v barokním divadle krumlovského zámku a Ohňostroj P. Burkhardta na terase pavilonu Bellarie v zámeckém parku.

Od září 1960 se stal uměleckým ředitelem režisér Zdeněk Míka (1919—2000). Byla založena komorní scéna Jihočeského divadla Divadélko pro 111 s orientací na mladého diváka. Po zahájení Jihočeských divadelních festivalů se stalo druhým pokusem o získání alternativního prostředí přímo ve městě Kruhové divadlo v Rajské zahradě dominikánského konventu (1965—1968). V letech 1970—1986 byl uměleckým ředitelem režisér M. Fridrich. V historické budově divadla (od 1972 bez provozu) byla 1977—1983 v prostoru jeviště Studiová scéna. V období 1989—1997 působil jako šéf činohry Jiří Šesták (*1956), 1998—2003 Martin Hruška (1967—2024), 2003—2005 Ivo Krobot (*1948), 2006—2013 Martin Glaser (*1974). Od roku 2014 byla šéfkou činohry Jana Kališová (*1956) a od 2018 Martina Schlegelová (*1981). V uměleckém programu se cíleně věnovala současným českým i světovým hrám, které reflektují společenské problémy. Po jmenování ředitelkou Jihočeského divadla 2024 ji na postu umělecké šéfky činohry vystřídala Olga Šubrtová (*1968).

2. opera: Prvním poválečným představením se stala opereta Polská krev O. Nedbala. Po roce činnosti zpěvohra zanikla. Za éry K. Konstantina byla nastudována opereta Dům u tří děvčátek F. Schuberta a J. Bertého. Poprvé v poválečné historii přistoupil soubor zpěvohry ke studiu operního díla, a to uvedením komické opery Fra Diavolo F. E. Aubera (1953) a Hubičky B. Smetany (1954). Tyto opery byly provedeny vlastními silami souboru, bez účastí hostí. Od této doby měla opera, ač oficiálně neustanovena, pravidelně 2 operní premiéry za sezonu. Zpěvohra hledala alternativní prostory pro svá představení v letním kině Háječek nebo v Domě armády (Dům kultury Slavie).

Od 1. 1. 1959 se ustavil samostatný operní soubor pod vedením prvního poválečného šéfa opery E. Křepelky. Režisér O. Haas přispěl k zahájení inscenací československé premiéry Střečka A. Spadavekii (mj. účast na Pražském jaru 1959). Vznik opery Jihočeského divadla podpořila řada významných uměleckých hostů.

V sezoně 1965—1966 operu externě vedl hudební skladatel Iša Krejčí (1904—1968), dlouholetý dramaturg a dirigent opery Národního divadla v Praze. Nástupem K. Noska do funkce šéfa opery (1966—1989) získal operní soubor novou kvalitu. Od 70. let byl hodnocen jako rovnocenný partner všech operních souborů v republice. Dramaturgie se zaměřila na uvádění původních děl, málo hraných oper a československých premiér. Soubor vystupoval na Pražském jaru: E. Hlobil, Anna Karenina; L. Janáček, Osud; B. Smetana, Libuše; J. F. Novák, Vojnarka. Před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově uvedl Dvě vdovy B. Smetany, Rusalku A. Dvořáka, Carmen G. Bizeta, Trubadúra a Rigoletta G. Verdiho a Zuzanu Vojířovou J. Pauera. Pozornost byla věnována i komorní tvorbě: V. Jírovec, Oční lékař; J. Haydn, Láska a lest; A. Paisiello, Astrologové. V přírodním amfiteátru trocnovského areálu uvedla opera Jihočeského divadla za období 1981—1989 Smetanovy opery Prodaná nevěsta, Libuše, Dalibor, dále Rusalku A. Dvořáka, Kouzelnou flétnu W. A. Mozarta či Trubadúra G. Verdiho.

J. Průdek, šéf opery 1991—1994, pokračoval v díle svých předchůdců. Mozartova Cosi fan tutte v režii Jany Kališové (*1956) s dirigentem Václavem Noskem (1921—2000) jako vůbec 1. opera v Jihočeském divadle nastudovaná v italském originále získala první místo z osmi na celostátním Operním festivalu 1993 v Praze. Do funkce šéfdirigenta opery byl angažován Petr Chromčák (*1957). Po odchodu J. Průdka do čela opery pražského Národního divadla se šéfem opery Jihočeského divadla v roce 1995 stal Milan Kaňák (*1955). Od 2004 byl uměleckým šéfem opery Miloslav Veselý (*1951), 2011—2015, kdy Mario De Rose (*1958) přijal post hudebního generálního ředitele, působil Miloslav Veselý jako provozní ředitel opery. V letech 2015—2020 byl uměleckým šéfem opery Tomáš Studený (* 1976) a od 2020 ho vystřídal Tomáš Ondřej Pilař (*1988).

3. balet: Historie baletu Jihočeského divadla po druhé světové válce začíná 14. 5. 1946 premiérou Dvořákových Slovanských tanců v choreografii Slavibora Jindřicha. Prvním šéfem po 1945 byl František Knop. Jeho Královna loutek od J. Bayera měla premiéru 13. 11. 1947. Mirandolina V. Vasilenkova v choreografii Věry Untermüllerové se stala prvním celovečerním představením baletu Jihočeského divadla. Významným představením byla Bachčisarajská fontána B. V. Asafjeva v choreografii Zdeňka Weidenthalera. Od 1959 se šéfem baletu stal Jiří Hoščálek (*1932). Samostatný baletní soubor za tři sezony uvedl významné premiéry klasických baletů, např. Louskáčka P. I. Čajkovského, Kamenný kvítek S. Prokofjeva, Sluhu dvou pánů J. Burghausera. Do sezony 1962—1963 vstoupil balet s novým šéfem Milanem Hojdysem (1926—1994), který se obecenstvu představil inscenací díla Z pohádky do pohádky O. Nedbala. Ve funkci setrval až do odchodu do důchodu 1986. Kvalitativní zlom v práci baletu nastal příchodem Libuše Králové (*1948), která byla do funkce umělecké vedoucí baletu Jihočeského divadla jmenována 1990. Mezi 1992—1993 ji na sezónu vystřídal František Tichý (1948—2007), jinak ve funkci setrvala až do roku 2009, kdy se stal uměleckým šéfem baletu původem maďarský choreograf Attila Egerházi (*1964). Od 2016 vedl balet bývalý sólista mnichovského baletu Lukáš Slavický (*1980).

4. Malé divadlo: Soubor Malého divadla se stal součástí Jihočeského divadla k 1. 7. 2004. Od 2005 byl soubor pod vedením uměleckého šéfa Zdeňka Jecelína (*1969), od 2014 vedl Malého divadla Petr Hašek (*1979).

Ředitelem Jihočeského divadla byl 2004—2014 Jiří Šesták, za jehož působení se Jihočeské divadlo stalo díky kvalitní a objevné dramaturgii, zajímavým režijním koncepcím i vyrovnanosti hereckého souboru renomovanou oblastní scénou, která přesahuje rámec Jihočeského kraje. Jeho nástupcem se 2014–2023 stal Lukáš Průdek (*1982) a od 2024 stála v čele Jihočeského divadla rozhlasová a divadelní režisérka Martina Schlegelová (*1981).V roce 2015 byla ve zrekonstruovaných prostorech historické budovy otevřena studiová scéna Na půdě a kreativní a edukační centrum Ateliér 3D, jehož první uměleckou šéfkou byla Veronika Riedlbauchová (*1978) a od 2021 jej vedl Vít Piskala (*1990). Zřizovatelem Jihočeského divadla je Statutární město České Budějovice.