ZAVŘÍT MENU

Hlincová Hora

Obec 6,5 km východně od Českých Budějovic a 2,2 km jihovýchodně od Rudolfova.

Pfaffendorf  |  Niczowa Hora  |  Hnizovi hora  |  Hlintzová hora  |  Linczowa hora  |  Hlincova Hora  |  Lincová Hora

Ves byla založena nejpozději v polovině 14. století a vždy patřila městu České Budějovice. Stejně jako Kněžské Dvory byla příslušenstvím fary a kostela svatého Mikuláše v Českých Budějovicích, podle něhož byla i pojmenována jako Nicova Hora (Nitz je zkratka jména Nikolaus/Mikuláš). Nynější jméno souvisí se sousední vsí Hlinsko, podle níž získalo název pohoří Hlincovy Hory (Hlinzer Gebirge); hřbet se nyní nazývá Kněžský vrch (dříve Pfaffenberg). Na Kněžském vrchu se v 16. století dobývalo stříbro: 1549 byly otevřeny cechy Svatá Barbora, Nanebevzetí Panny Marie a důl Bohatá Potěcha; obnovena byla i stará štola na Summerově dolu. V 1557 byly otevřeny cechy Glibgana, Hau mir ErzWills Got. V Kněžském lese se podle tradice od 1549 také lámal kámen pro stavbu budějovické Černé věže. V údolí potoka Čertíku východně pod Hlincovou horou vznikla menší rybniční soustava, sloužící mj. jako zdroj vody pro pohon důlních strojů. Největší rybník Möderteich, česky Mrdal, nyní Mrhal, byl založen 1555. Kolem 1600 byla v okolí dvora Lustenek dokončována soustava odvodních stok svádějících vodu z lesů do tohoto rybníka. Roku 1669 byly nově vymezeny hranice třeboňského panství a nové mezníky se na katastru Hlincové hory dodnes zachovaly. Smlouvou ze 1730 přešlo vlastnictví Hlincové hory (dále Kněžských Dvorů a 8 předměstských dvorů) z děkanství na město. Tehdy zde bylo 251 strychů polí, zatímco 1653 jen 134, což svědčí o rozsáhlém mýcení lesů. Pokusy o obnovení dolování v rudolfovském revíru vyvolaly obnovu rybníků, které byly od třicetileté války bez vody. Rybník Mrhal byl znovu napuštěn 1771.
K 1653 bylo v Hlincové hoře 5 malých usedlostí, z toho 1 pustá (1662 jen 3 sedláci), 1713 pak 5 domů a 34 duší, 1789 již 12 domů, 1869 dokonce 24 domů a 98 obyvatel. Při reorganizaci farností 1782—1786 byla ves přifařena do Rudolfova. Hlincová hora byla osadou obce Dubičné, v roce 1892 se osamostatnila. V letech 1943—19451976—1990 byla osadou obce Rudolfov, od 1990 je opět samostatná. Ve 20. století mírně rostla a 1991 zde bylo 37 domů a 90 obyvatel; 2001 již 82 domů a 213 obyvatel, 2011 vzrostl počet na 127 domů a 371 obyvatel, ale tento nárůst se týká nově budovaného suburbia Kodetka. V roce 2021 to bylo již 172 domů a 445 obyvatel.
Hlincová hora vznikla ve vyvýšené poloze, v závěru úžlabiny svažující se k severu do údolí Mrhalu a potoka Čertíku, při cestě z Rudolfova do obce Zvíkov u Lišova. Tvar vřetenovité návsi byl ve 2. polovině 20. století poněkud znejasněn novou výstavbou. Většina starších usedlostí dosud v upravené podobě existuje, ale celistvost návsi narušuje nová výstavba, třebaže její těžiště leží mimo jádro vsi. Akcent návsi tvoří novodobá kaple. Ve zvlněné náhorní poloze v jižním sousedství silnice z Hlincové Hory do Rudolfova byl v roce 1996 založen zcela nový sídelní útvar. Vznikl na ploše polí a zahrad mezi lesy, kde v polovině 20. století existovala pouze jediná samota, později zaniklá. V první fázi do roku 2003, vznikla západní část nynější Kodetky okolo ulice Kodetka Okružní, doplněné na severu slepou ulicí Kodetka Severní. Asi od 2009 byl dosavadní okruh rozšířen o východní polovinu (Kodetka Východní, Ke hřišti), která byla do roku 2015 dostavěna jen zčásti. Celá Kodetka je na silnici napojena jedinou komunikací. V roce 2017 se v katastrální mapě objevila parcelace území severně od silnice (ve shodě s územním plánem z 2011) v podobě velmi protáhlé okružní ulice, napojené na silnici ve stejném místě, jako dosavadní lokalita. Kodetka se tak stane jedním z největších suburbií českobudějovické aglomerace. Po architektonické stránce jde o celek podprůměrný a disharmonický, vykazuje však logickou a přehlednou komunikační osnovu. 

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

městské vsi    |   urbanistický vývoj 

AUTOR:
Ing. arch. Karel Kuča

LITERATURA:
  •      BÖHNEL, Miroslav Bedřich. Z minulosti zmizelých jihočeských osad Vstuh a Ortvínovic a Nicovy Hory (dnešní Hlincové Hory). České Budějovice: [nákladem vlastním], 1937. 49 s