Růže (nakladatelství 1957—1992)

Prvním předchůdcem Růže byl Krajský dům osvěty, který zahájil ediční činnost 1957 a z něhož se 1960 vyčlenilo Krajské nakladatelství jako samostatné zařízení Jihočeského krajského národního výboru. Ředitel Václav Vejsada (1921—1984) redakci personálně posílil. Pod jeho vedením byl ediční program postaven na koncepční základ. Konflikt s orgány komunistické strany (1964) vedl k zákazu některých knih a zvýšenému ideologickému dozoru. Z titulů vydaných v této počáteční fázi měly u čtenářské veřejnosti největší ohlas knihy pro děti Na rybářské stezce (1964) a Rybářské toulky (1965) Ivana Nového (1929—1997), Pohádky z Pekelce (1967) Františka Nepila (1929—1996), historická monografie Zlatý věk Růží (1966) Františka Kavky (1920—2005), básnická skladba Prsten Třeboňské madoně (1966) Jaroslava Seiferta (1901—1986) i experimentální próza Meziprůzkum nejblíž uplynulého (1964) Věry Linhartové (* 1939), která byla objevem českobudějovického nakladatelství. K 700. výročí města (1965) vyšla úspěšná vzpomínková knížka Když se psalo c. k. F. Rady a obrazová publikace České Budějovice zblízka, představující fotografickou tvorbu F. Dvořáka.

Roku 1966 se nakladatelství přestěhovalo na náměstí Přemysla Otakara II. do domu, kde kdysi sídlil knihkupec L. E. Hansen a později vydavatelství Vltava-Labe-Press. Nové pojmenování Růže (1968) naznačovalo, že podnik v kompaktním složení literární redakce R. Sak, Jan Mareš (* 1940), V. Mertl přesáhl regionální vymezení a stal se programově nezávislým a ekonomicky soběstačným. Na knižním trhu se prosadil především levnými sešity edicí Česká četba (původně Česká čtyrkorunovka), která nabízela v širokém výběru tituly starší i novější české prózy, a Statečná srdce, uspokojující zájem dětí a dospívající mládeže o dobrodružnou literaturu. Zisk z edicí, jejichž svazky dosahovaly desetitisícových nákladů, umožnil vydávání náročnějších titulů. K nim náležely básnické sbírky Sursum (1967) Ivana Diviše (1924—1999), Hlohový vítr (1968) Ivana Slavíka (1920—2002), Rty a zuby (1970) Bohuslava Reynka (1882—1971), Orančina píseň (1970) F. D. Mertha či Má paní hudba (1970) Františka Lazeckého (1905—1984), romány Muži a hory (1970) Josefa Knapa (1900—1973), Tóma Bojar (1970) Antonín Sovy (1864—1928), Bloudění (1969) Jaroslava Durycha (1886—1962), soubor povídek Stín blaženosti (1969) V. Mertla, výbor z povídkové tvorby Adalberta Stiftera (1805—1868) Hvozd (1968), Brigita (1970), Potomci (1972) či vzpomínkové knihy Tváře ve stínu (1969) Zdeňka Kalisty (1900—1982) a Outěchovice (1970) Jiřího Frejky (1904—1952). Nakladatelský časopis Arch, vedený redaktorem V. Mertlem, byl po 4 číslech úředně zastaven. Tento zásah byl počátkem tzv. normalizace, která znamenala nejen propuštění většiny zaměstnanců včetně ředitele (1970), ale i zákaz vydání mnoha připravovaných titulů. V následujícím dvacetiletí došlo v nakladatelství, které se posléze vzdalo i jména Růže, k všestrannému úpadku. Trvalejší hodnotu si uchovaly ojedinělé knihy spíše populárně-vědecké povahy jako Já jsem plavec od vody (1986) Vladimíra Scheuflera (1922—1995) a Václava Šolce (1919—1995), Jiří Srnka a jižní Čechy (1988) Jiřího Pilky (1930—2018), Jihočeská lidová architektura (1987) Jiřího Šabrady a Svatopluka Voděry, Rapa Nui (1988) Pavla Pavla (* 1957) či Jižní Čechy objektivem tří generací (1989) Pavla Scheuflera (* 1950). Z knih, které Růže vydala po 1989, zaujalo výpravné Novohradské divertimento (1991), básnická sbírka F. D. Mertha Ne krví býků (1992) a reedice vzpomínkové knížky F. Rady Když se psalo T. G. M. (1992), jejíž 1. vydání 1970 bylo zakázáno. Poté co se nepodařilo podnik privatizovat, rozhodl Okresní úřad v Českých Budějovicích s platností od 1. 1. 1992 o jeho zrušení. Název převzalo později nakladatelství se sídlem v Krníně.