mlýny

Poloha Českých Budějovic na soutoku Malše a Vltavy umožňovala zřízení mlýna v bezprostředním sousedství města. Krátce po založení města 1265 byl na pravém břehu Vltavy postaven Dvorní mlýn (Přední) a za ním po vyhloubení hradebního příkopu Příkopní mlýn (Zadní). Roku 1296 je král Václav II. (1271—1305) potvrdil jako dědičný majetek rychtářské rodiny Klariců, osvobozený od městských i královských dávek.

V roce 1455 prodali Prokop a Řehoř Klaricové Příkopní mlýn městu a 1486 mu Prokop Hofleich postoupil i Dvorní mlýn; město je pak pronajímalo.

Na začátku 14. století stál před Svinenskou branou na rameni Malše mlýn měšťana Konráda Landovera, který podle jeho odkazu 1323 připadl špitálu s kostelem svatého Václava a byl pak nazýván Špitálský.

Další mlýny byly v majetku měšťanů a zvyšovaly jejich bohatství i prestiž. V ohybu cesty do Trhových Svinů stál Kožený mlýn (Ledermil), zmíněný poprvé 1304. Vedle mletí sloužil jirchářům a později v něm byla zřízena pletařská valcha. Za ním na rameni Malše byl ještě mlýn, podle stavebního materiálu zvaný Kamenný. Před polovinou 16. století byl přeměněn na tavírnu stříbrné rudy a po 1620 zanikl. Dále k jihu na levém břehu Malše stál menší mlýn, označovaný jako mlýn u Mladého (Mládský mlýn), později podle přilehlého dvoru Červený.

Na pravém břehu Vltavy v místech městské vodárny byl ve 14. století v provozu Luční mlýn. Při něm vznikly železný hamr (1513), stoupa (1537), pila a přechodně i tavírna rudy. Měšťanské vlastníky vystřídalo v polovině 16. století město, v jehož majetku mlýn zůstal až do 1760.

Dále proti proudu řeky stál Litvínovický mlýn, zprvu příslušenství obce, od 1581 patřil rodině Fritschků z Fürstenmühlu, 1688 byl majitelem primátor Jiří Vilém Hartl. Roku 1872 koupil mlýn bankéř Zikmund Hoffmann a přeměnil ho na papírnu.

Severně od města stály u Vltavy dva mlýny: na levém břehu Českovrbenský, na pravém starý mlýn Bělohorský, jehož jméno vzniklo zkomolením podle vsi Hůr (villa Huor), odkud přitékal potok, při němž mlýn stál. Po 1686 dostal jméno Suchomel podle nového majitele a zůstal v soukromém majetku. V polovině 18. století byly všechny ostatní mlýny včetně mlýna u Plané v majetku města. To je nejdříve pronajímalo a 1761—1776 prodalo formou dědičného nájmu za 500—1 000 zlatých a roční úrok. Roku 1851 mlýny přešly do majetku posledních držitelů. Luční mlýn byl zbořen a Špitálský přeměněn v továrnu na kamnářskou čerň. Přední a Zadní mlýn byly zmodernizovány na válcové a udržely se v provozu do 1. pol. 20. století.